Jak zelená je Zelená dohoda pro Evropu?

Evropská unie se v Zelené dohodě (The European Green Deal) z prosince 2019 zavázala, že do roku 2050 dosáhne klimatické neutrality. Odborníci z Technologického institutu v Karlsruhe (KIT) však v komentáři na stránkách Nature varují, že zdánlivého úspěchu Evropa dosáhne jen díky tomu, že část svých problémů přenáší do jiných zemí. „Hrozí, že Zelená dohoda pro Evropu bude špatnou dohodou pro planetu,“ píšou autoři.

EU slibuje snížení emisí skleníkových plynů, reformu zemědělství, lesnictví a dopravy, podporu obnovitelných zdrojů energie a rozsáhlejší recyklaci. Do roku 2030 chce snížit spotřebu umělých hnojiv o 20 % a pesticidů o 50 %. Ale ambiciózní cíle se týkají pouze evropského území, nikoli obchodních partnerů.

Pouze Čína dováží víc potravin než EU, která importuje pětinu ze své spotřeby zemědělských plodin (z toho polovinu tvoří sója a palmový olej) a desetinu masa a mléčných produktů, přičemž v producentských zemích pravidla platí méně přísná environmentální pravidla. „Členské země EU outsourcují poškozování životního prostředí do jiných zemí, zatímco doma sklízejí ovace za zelenou politiku,“ píše se v komentáři.

Nedostatečnou regulaci zatím částečně nahrazují dobrovolná opatření producentů a dovozců (viz také loňský článek Vojtěcha Koteckého, Vesmír 98, 438, 2019/7).

Autoři komentáře volají po nutnosti harmonizovat pravidla s obchodními partnery – pomocí cel a dalších nástrojů nutit producentské země k udržitelnému hospodaření. Evropská unie by podle nich také měla výrazně omezit dovoz plodin pro výrobu biopaliv a snížit svou spotřebu masa a mléčných výrobků. Poctivé by bylo počítat svou uhlíkovou stopu na globální úrovni, nejen na svém území – každý občan EU nyní v importovaném zboží „dováží“ asi jednu tunu oxidu uhličitého ročně. Je třeba také zvýšit domácí produkci potravin, protože evropské zemědělství je efektivní a díky novým technologiím šetrnější k životnímu prostředí (viz rovněž rozhovor na s. 692). Vědci z KIT také evropské politiky nabádají k podpoře nových biotechnologických nástrojů včetně editace genomů zemědělských plodin pomocí CRISPR/Cas9, který je v EU démonizován (viz Vesmír 98, 486, 2019/9).

Fuchs R. et al.: Nature, 2020, DOI: 10.1038/d41586-020-02991-1