Prcek, který složil obra

Ve středu 2. května 1888 přijíždí do Prahy vlak, ze kterého zřízenci vykládají tři těžké bedny s podivně zapáchajícím nákladem. Další zásilka dorazí 13. června a pak následují další a další. Poslední, šestá, je natolik rozměrná, že musí do města nad Vltavou přijet nikoli vlakem, ale lodí z Hamburku. Je 3. července 1888 a ti, kdo jdou v okamžiku vykládky kolem, mají možnost spatřit pět obřích umaštěných kostí, jaké v životě neviděli.

Goliášové vždycky jitří mysl, roztáčejí kola fantazie, vzrušení z nepoznaného. Takové dojmy trpaslík nevzbudí. A tak stěhování obřího nákladu do centra Prahy, nepochybně i zásluhou těch, kdo je zařídili, neuniká tisku. Ve středu 11. července 1888¹⁾ večerník Prager Abendblatt jásá: „Jistá pražská společnost dvanácti osob, přátel přírodních věd, zakoupila v Bergenu za 2000 zlatých kostru obrovského žraloka.“

Sedělo to až na pár detailů: cena exponátu byla 2500 zlatých (v dnešních cenách asi 450 000 Kč), ona „jistá společnost“ byla společnost stolní, kruh přátel, který se pravidelně scházel v pondělí a říkal si „Jour fixe“,²⁾ a oním tvorem nebyl žralok, ale samice kytovce plejtváka myšoka (Balaenoptera physalus). Obyvatelstvo se těšilo, že Praha bude mít brzy raritní kostru velryby a Václav Frič, bratr zoologa Antonína Friče (v té době vydavatele Vesmíru) se vrhl do rozbalování čtyř tun kostí. Našel na nich stopy po sekyrách norských vesničanů z ostrova Lyngøy, kteří maso plejtváka koncem roku 1885 obrali poté, co tělo kytovce našli volně plující nedaleko pobřeží. Desítky páchnoucích kostí teď ale byly šťastně v Praze a s pomocí tesařů a zámečníků putovaly na stojany, aby je po tříměsíčních pracích mohli koncem listopadu 1888 poprvé spatřit návštěvníci.