Když jsou slova barevná, chutnají či voní

Pondělí je červené, středa modrá, slovo „vesmír“ voní po hašlerkách a výraz „srdce“ chutná jako heřmánek. Tak může vypadat vnímání člověka obdařeného synestézií. O tento fenomén se věda začala výrazněji zajímat v posledních dvaceti pěti letech. Výsledky bádání posouvají naše poznání výrazně vpřed.

Synestézie je způsob vnímání, kdy určitý vjem vyvolává vjem jiný, který však není reálně přítomen. Číslice nebo písmeno například vyvolává dojem určité barvy, určité slovo dojem chutě, zvuk pocit dotyku apod. (viz rovněž Vesmír 88, 780, 2009/12). Zásadními definičními charakteristikami jsou přitom automatičnost těchto spojení (synestetik nemůže sekundárnímu prožitku záměrně zabránit) a jejich konzistentnost (předpokládá se, že se tato spojení v průběhu dospělého života nemění).

Odborná literatura vymezuje několik desítek dílčích typů synestézie, z nichž některé se jeví až bizarně, jako třeba plavecké styly asociující různé barvy.¹⁾ Jednotlivé typy jsou však v populaci zastoupené různou měrou a i odborné texty jim věnují různou míru pozornosti. Mezi nejzkoumanější synestézie patří synestézie spočívající v tom, že písmena či číslice (souhrnně „grafémy“) navozují vjem barvy (dále jen typ grafémy–barvy). V souvislosti s tímto fenoménem si lze klást řadu výzkumných otázek, například: Jak a proč tato synestézie vzniká (vzhledem k tomu, že písmena a číslice si děti osvojují až po několika letech života)? Jaké faktory ovlivňují, se kterou barvou je určitý grafém spojen? Nakolik tento typ synestézie souvisí s jinými kognitivními kapacitami (například s verbální pamětí)? Jak se liší synestetické projevy u jednotlivých lidí a existuje ostrá hranice mezi synestetiky a nesynestetiky? Lze se synestézii naučit? A podobně.