Zrůdnosť papouškův

1880: V novější době potvrzena zpráva o tom, že novozelandští papouškové Keas (Nestor notabilis) zvláštní touhu po mase zvířecím jeví napadajíce houfně stáda pasoucích se ovcí, jimž silnými zobáky záda rozdírají, aby dostali se na ledviny, které jsou jim zejména hledanou lahůdkou. Jakou měrou trpí stáda těmito ptáky ukazuje na př. factum, že ze stáda o 30.000 kusů několik set ovcí padlo za oběť v době jediné stříže! Napadené ovce, které zbavily se třeba útočníků, hynou dříve nebo později následkem poranění. Neobyčejná vlastnosť tato vysvětluje se tím, že papouškové poznali maso zvířecí dříve na ovcích v pastvinách pošlých, odkudž k vyhledávání masa čerstvého krok není daleký. Podobná vlastnosť pozorována jest na našem kosovi, k čemuž se jindy ještě zvláště vrátíme.

crs. (Vesmír 10, 10, 1880/1)

2020: Papoušci nešli po ovčích ledvinách, ale po tuku. O důvodech a pravděpodobném mechanismu vzniku tohoto pozoruhodného chování psal ve svém obsáhlém článku o nestoru kea Pavel Pipek v minulém čísle (Vesmír 99, 530, 2020/9). Nyní k textu z roku 1880 dodává: „Příspěvek pochází z doby, kdy se ještě novozélandští nestoři kea museli bát jen rozhněvaných farmářů. Hranostajové, kteří je v současnosti ohrožují nejvíce, byli dovezeni až o čtyři roky později, aby zatočili s králíky – těm se daří stále náramně, zato populace keů setrvale klesají.“