Zachovat těla zemřelých

Balzamace je proces dlouhodobého uchování těla zemřelého. Při něm se zamezí rozvoji rozkladných posmrtných procesů, za pomoci přírodních i chemických látek se tělo konzervuje, restauruje a dezinfikuje. Balzamování má dlouhou historii také v Čechách, která pokračuje i v současnosti.

Nejstarší historické zmínky o balzamaci pocházejí ze staroegyptské říše. Konzervace formou mumifikací trvala 72 dní, během nichž balzamovači vyňali vnitřní orgány přes kožní řez v podbřišku. Orgány pak uložili do nádob zvaných kanopy. Mozek též odstranili a tělo impregnovali vínem, natronem (hydroxidem sodným), pryskyřicí, olejem, bylinami a bitumenem (vysoce viskózní organickou kapalinou). Pak je ovázali obvazy a uložili do sarkofágu v hrobce, aby se zachovala integrita těla pro posmrtný život.

Zmínky o balzamaci ve starověku pocházejí i z Asie, Austrálie a dalších zemí. Na evropském kontinentě byly v té době pohřební rituály jiné.

První byla těla Habsburků

Konzervace těl před pohřbem do hrobky je v Evropě známa od 15. století. První balzamace byly provedeny na tělech habsburských panovníků Ferdinanda I., Maxmiliána II. nebo arcikněžny Eleonory (u ní, na rozdíl například od Rudolfa II., nebyl vyňat mozek; viz Vesmír 75, 621, 1996/11 a 73, 258, 1994/5). Balzamovači vyňali orgány řezem v oblasti dutiny břišní přes bránici. Tělní dutiny pak vyplnili bylinami, rašelinou, směsí síranu sodného a hlinitodraselného s chloridem sodným. Tělo Anny Jagellonské bylo balzamováno přes drobné otvory vytvořené v dutině hrudní a břišní. Srdce a další orgány panovníků Ferdinanda I. nebo Rudolfa II. byly uloženy do tzv. viscerální nádoby.

Od druhé poloviny 19. století se začaly používat syntetické směsi alkoholu, glycerinu, arzenu a thymolu, ve 20. století další balzamační roztoky s obsahem alkoholu, formaldehydu, fenolu a různých barviv. Františka Josefa I. balzamovali 23. listopadu 1916 doktor Alexander Kolisko a Josef Ritter von Kerzl pomocí kanyl a koncentrovaného formaldehydu, který vstříkli (v objemu pěti litrů) přes krční tepny do hlavy a trupu. Kožní řezy po kanylaci zašili a tělo pak bylo vystaveno tři dny v hofburské kapli.

Obličejová část hlavy Klementa Gottwalda z levé strany zachycená sovětskými balzamovači 22. 6. 1953 ve čtvrtém měsíci stabilizace těla. Na obličeji jsou jasně patrné pigmentové skvrnky.Zdroj NA, f. 10024

Věčný Klement Gottwald

Balzamace sloužila i k posílení kultu osobnosti vrcholných představitelů autoritářských nebo totalitních režimů. V roce 1924 balzamovali V. I. Lenina, u nás je zaznamenáníhodný případ prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Balzamovači z moskevské laboratoře při mauzoleu V. I. Lenina založené v roce 1939¹⁾ mimo jiné balzamovali v roce 1949 také bulharského komunistického politika Georgiho Dimitrova, později mongolského komunistického vůdce Chorlogína Čojbalsana, J. V. Stalina a několik dalších.

Náš první dělnický prezident zemřel 14. března 1953. První balzamační nástřik provedli sovětští odborníci po pitvě a balzamace pokračovala do 19. března ve Španělském sále Pražského hradu, v místě plánovaném pro poslední rozloučení. Tělo balzamovali přes srdečnici vodným roztokem formolu, etanolu, glycerinu a octanu draselného, roztok injektovali i do některých periferních tkání. Obličej a ruce, stejně jako dutinu hrudní a břišní, impregnovali sterilními vatovými obklady napuštěnými roztokem, oční víčka sešili vnitřním stehem. Nakonec sešili pitevní řezy, pak tělo oblékli a uložili do výstavní rakve.

Poté se tělo sedm a půl měsíce stabilizovalo. Další dva měsíce trvala druhotná fixace. Pracovníci tělo impregnovali ve vaně s roztokem formaldehydu, etanolu, glycerinu a octanu draselného. Roztok aplikovali i do krkavic, tepen horních a dolních končetin a také do měkkých tkání. Díky vyššímu objemu etanolu v namáčecím roztoku se navrátila přirozená barva kůže a zvýšila se její propustnost. Během další fáze se zvyšovala koncentrace glycerinu a poté octanu draselného. Roztok pro konečnou impregnaci obsahoval glycerin, octan draselný a destilovanou vodu. Nakonec balzamovači tělo oblékli do dvou elastických kombinéz utěsněných okolo zápěstí a krku i v oblasti kotníků pryžovými lemy a želatinou s deseti litry balzamačního roztoku, poté do obleku, ve kterém bylo vystaveno.