Ruch v podzemí

Před 20 lety se rostlinní ekologové usnesli: než popisovat rostlinné strategie podle množství nejasných pravidel a ad hoc experimentů bude lepší měřit pečlivě vybrané vlastnosti rostlin, které považujeme za klíčové v jejich vztahu k prostředí a k sobě navzájem. Ekologie rostlin se tak podstatně proměnila. Ne vše se však podařilo.

Různí autoři navrhli různé seznamy vlastností, ale v zásadě se shodli, že váha semene, výška rostliny a kvalita listu splňují nejlépe zadání: získat objektivní měřítko, které je variabilnější mezi druhy než uvnitř druhů, a hlavně má přímou spojitost s nějakou klíčovou ekologickou funkcí (viz rámeček 1).

Od přesného měření funkčních vlastností ekologové očekávali mnoho. Popis strategie rostliny už neměl být subjektivní, neměl záležet na terénní zkušenosti, a měl tak být přístupný i studentům; objektivně změřené vlastnosti měly přispět k opakovatelnosti výsledků a zpřesnit modely a predikce. Ekologové používající funkční vlastnosti si začali říkat funkční ekologové a dali se do toho: Nejdříve sepsali metodiky, jak vybrané funkční vlastnosti standardně měřit, aby data jimi nashromážděná byla srovnatelná. Potom vyrazili do terénu, aby nasbírali data, která využijí v analýzách nové generace, a současně vytvořili databáze na uložení vzrůstajícího množství dat.