Archa kýlem vzhůru

Sotva se svět dozvěděl o tom, že by Jižní Austrálie mohla pokrýt veškerou svou spotřebu elektřiny z obnovitelných zdrojů již na konci příští dekády, vyhlásila ústy Světového fondu na ochranu přírody další ambiciózní cíl – vytvoření novodobé archy. Ta má během příštích pěti let vzniknout na území o rozloze 170 000 hektarů (zhruba trojnásobek území Prahy) v jižní části poloostrova Yorke na západ od Adelaide, hlavního města státu.

Zmíněnou oblast chtějí Jihoaustralané, přesněji organizace Northern and Yorke Natural Resources Management s podporou federální vlády, oddělit plotem od invazních koček a lišek a do vzniklého „bezpečného přístavu“ postupně vrátit 20 původních druhů savců.

Prvním z nich bude kriticky ohrožený klokánek králíkovitý (Bettongia penicillata). Jeho areál rozšíření se smrskl z velkého souvislého území pokrývajícího polovinu celé Austrálie na několik malých izolovaných oblastí v Západní Austrálii (jen za posledních 15 let jeho populace poklesly o 90 %, na zhruba 12 až 18 tisíc). Část převážených zvířat proto bude pocházet z chovů zoologických zahrad. Klokánek má, coby ekologický inženýr, pomoci s obnovou původních míst výskytu zničených zemědělstvím – umí dobře kypřit půdu a šíří semena i organický materiál včetně spor hub. Bez něj by některé rostliny nemohly žít.

Později se ke klokánkovi mají přidat bandikuti krátkonosí (Isoodon obesulus), mravencojedi žíhaní (Myrmecobius fasciatus) a kunovci (Dasyurus spp.).

Zhruba kilogramový vačnatec klokánek králíkovitý (Bettongia penicillata) by se nejspíš uživil i jako hledač lanýžů. Podzemní houby jsou jeho hlavní potrava, ale pojídá i hlízy, semena nebo pryskyřici. Svým chováním silně ovlivňuje složení vegetace a kvalitu půdy.Snímek Petr Hamerník, CC BY-SA 4.0

Poloostrov Yorke tradičně patřil etniku Narungga, jehož příslušníci se živili převážně rybařením a sběrem. Složení vegetace ale ovlivňovali záměrně zakládanými požáry, které jim pomáhaly i při lovu. S příchodem Evropanů v 19. století se podmínky změnily. Začala těžba křídy a mědi, ale také pěstování dovezených evropských plodin. Díky speciálnímu pluhu, vynalezenému Richardem Bowyem Smithem, překonali Evropané houževnaté porosty eukalyptů a obilí se dařilo tak náramně, že se v jednu chvíli tamnímu městu Minlaton přezdívalo hlavní město ječmene. Hospodářský rozvoj však měl svou stinnou stránku – od příchodu Evropanů zmizelo z poloostrova 27 druhů savců, i když vinny jsou tím samozřejmě i dovezené lišky a kočky. U některých druhů však lze doufat, že se původní podmínky obnoví natolik, aby se jejich populace mohly udržet.

V současnosti je poloostrov mozaikou národních parků, původní vegetace, ale i zemědělsky obdělávané půdy. Cílem projektu není učinit z něj jeden velký národní park, všechny složky by měly být v rovnováze – koneckonců navrácení vačnatci mají pomoci i s regulací myších populací. Australané chtějí budkami podpořit také hnízdění sov pálených, aby se klokánci a další navracené původní druhy savců později nevymkli kontrole. Narunggové budou hrát v obnově zásadní roli, protože stále ještě drží v paměti, jak to v minulosti vypadalo. Jihoaustralská archa by se posléze měla stát inspirací pro další oblasti v Austrálii.

Světový fond na ochranu přírody (WWF), 2018