Zelený čaj a rooibos nemusejí být jen k pití

Zakopali byste dobrovolně své oblíbené lístky čajovníku (Camellia sinensis) nebo čajovce, rooibosu (Aspalathus linearis), do země místo jejich louhování vodou a následného popíjení? Několik desítek lidí se rozhodlo k hromadnému zakopávání stejné šarže „čajových pytlíků“ obou druhů čajů do půdy na 570 místech po celé Zemi. Důvod byl pro všechny stejný, ponechat jejich obsah pokud možno nerušenému rozkladu. Zdánlivě nesmyslné počínání bylo celosvětovým experimentem zaměřeným na dekompoziční procesy a čaje byly v tomto případě využity jako srovnávací substrát (standard), dokonce naporcovaný k přímému zakopání.

Díky dekompozici rostlinného opadu se více než 50 % z celosvětové čisté primární produkce vrací do půdy a množství vázaného organického uhlíku ve vrstvě půdy do 1 metru činí od 50 do 150 (až 800) tun/ha. Rozklad neživé hmoty určuje řada environmentálních faktorů, mezi které patří i vliv člověka. S ohledem na globální změny a problémy s koncentrací uhlíku v atmosféře je proto dekompozice jednoznačně procesem, který má smysl sledovat a lépe pochopit.

A jak to dopadlo se zakopaným čajem? Díky němu už víme řadu důležitých informací o celosvětovém průběhu dekompozice v různých biomech. Například to, že kvalita substrátu, tedy opadu, se významně odráží na dekompozičních procesech. Čajovník má více celulózy a podléhá rozkladným procesům mnohem rychleji než rooibos, který má větší podíl ligninu. Na dekompozici se pochopitelně odráží klima, které ovlivňuje aktivitu dekompozičních organismů. Teplota pod 10 °C a přílišné sucho či mokro jsou pro dekompozici nepříznivé a významně rozklad zpomalují. Vliv člověka a managementu lze předpokládat v pozdějších fázích, kdy se na dekompozici podílejí specializovanější skupiny rozkladačů. Na mnohem podrobnější závěry si budeme muset počkat, až bude experiment probíhat delší dobu. Mezitím můžete své kolegy holdující kávě přesvědčit, že mnohem víc než kávová sedlina nám řekne čaj.

Čajovec kapský (Aspalathus linearis) patří do čeledi Fabaceae, tedy do příbuzenstva například fazolí, akátu nebo burských oříšků. Roste v poměrně malé oblasti v Západním Kapsku a nápoj, který se z jeho listů připravuje, byl v Jižní Africe oblíbený již před mnoha generacemi. Světovou popularitu si však získal až ve 20. století.Snímek Winfried Bruenken, CC BY-SA 2.5

Sci. Total Environ., DOI: 10.1016/j.scitotenv.2018.01.012