Na stope ekogeografických pravidiel

Vzory v priestorovej distribúcii niektorých znakov organizmov sú také výrazné, že poslúžili ako základ formulácie tzv. ekogeografických pravidiel. Jedným z najstarších je Glogerovo pravidlo, ktoré predikuje, že tmavšie sfarbené živočíchy nájdeme hlavne vo vlhkých a teplých oblastiach, napr. preto, že viac pigmentovaný integument (napr. operenie) je odolnejší voči bakteriálnej degradácii. Okrem toho je tmavý jedinec či druh menej nápadný v tmavom prostredí dažďového pralesa. Mladšie, Bogertovo pravidlo tvrdí zdanlivý opak prvého: tmavšie druhy máme prednostne očakávať v chladných oblastiach z dôvodu lepšej termoregulácie. Nedávna práca, ktorá sa zamerala na najväčší vtáčí rad, spevavce (takmer 6000 druhov), dokumentuje, že za určitých podmienok platia obe pravidlá. Podľa Glogerovho pravidla obývajú tmavšie druhy spevavcov vlhkejšie oblasti, ale zároveň, v súlade s Bogertovým, sú tieto oblasti chladnejšie. Efekt oboch pravidiel sa však mení v priestore, ako aj v závislosti od taxonomickej príslušnosti druhu. Ak zrážky a teplota v rámci nejakého regiónu spolu silno pozitívne korelujú, tieto pravidlá pôsobia proti sebe. Vplyv teploty na sfarbenie operenia je v porovnaní s efektom zrážok pomerne slabý, silnejší efekt vlhkosti preto často potláča slabší efekt teploty. V prípade, že klíma varíruje na gradiente od teplej a suchej k chladnej a vlhkej, efekt oboch pravidiel sa, naopak, posilňuje.

Zbarvení šámy madagaskarské (Copsychus albospecularis) je dosti proměnlivé a závisí na pohlaví a stáří. Přesto bylo popsáno několik barevných forem, které jsou vázány na různá prostředí. Nominátní poddruh (C. a. albospecularis), který je nejtmavší, se vyskytuje převážně v interiéru primárního, člověkem příliš nenarušeného lesa – a může to být deštný les na východě Madagaskaru, opadavý suchý les na západě ostrova nebo i trnitý, křovinatý porost na jihozápadě. Ostatní poddruhy jsou světlejší a spatříme je nejčastěji ve spodním, velmi hustém a neprostupném patře silně narušených sekundárních lesů. Na snímku dospělý samec C. a. pica v keřích silně degradovaného prostředí na předměstí Toliary. Tento poddruh je mimo jiné typický bílým břichem a dvěma bílými ocasními pery.Snímek Pavel Hošek

Delhey K. et al., Ecology Letters, DOI: 10.1111/ele.13233