Koráloví spolubydlící
| 3. 6. 2019Korálové útesy patří k nejpestřejším ekosystémům naší planety. Zdá se ale, že velmi pestré složení má i tělo každého jednotlivého korálu. Koráli jsou jednodušší mnohobuněční živočichové z kmene žahavců, v jejichž buňkách ale přebývají i řasy ze skupiny obrněnek (zooxantel) schopné fotosyntézy a dodávající korálům většinu potřebných živin. Ztráta těchto podnájemníků vede k hladovění a postupnému odumírání – bělení – korálů, jehož hromadný výskyt se v posledních letech dává do souvislosti s nepatrně rostoucí teplotou korálových moří.
Kromě zooxantel byly ale ve vzorcích DNA korálů nalezeny i neznámé sekvence (označované jako ARL-V a typ-N) podobné prvokům výtrusovcům (Apicomplexa mezi výtrusovce patří např. i původce malárie). Ukázalo se, že organismy, jimž tato DNA patří, obývají láčku korálů (tedy odlišné místo než známé zooxantely). Mnoho toho o nich nevíme. Zdá se, že dokážou syntetizovat chlorofyl, ne však proteiny fotosystémů. Není tak jasné, zda jsou schopné nějaké neznámé formy fotosyntézy, nebo chlorofyl používají úplně jinak. A nevíme ani, jestli svým korálovým hostitelům nějak prospívají, nebo na nich jenom parazitují.
Je však jisté, že klasický obrázek symbiózy korálů a zooxantel bude trošku složitější, než jsme si zatím namlouvali. Podnájemníků a symbióz může současně existovat hned několik. Nedávno bylo ostatně odhaleno, že ani řada druhů lišejníků se neskládá jen z jedné houby a jedné řasy, jak jsme se učili ve škole, ale že v nich často stabilně přebývají tři i čtyři partneři. Někdo si zkrátka potrpí na pestré spolubydlení.
Kwong et al., Nature, DOI: 10.1038/s41586-019-1072-z
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [286,82 kB]