Pod nohama číhá nebezpečí

Budovy poškozené či v rozvalinách, desítky mrtvých a zraněných, desetitisíce vyděšených, škody, jejichž zahlazení trvá desetiletí. Takové jsou obrázky zkázy, které si spojujeme s devastujícími zemětřeseními kdesi tisíce kilometrů za našimi hranicemi. Nejnovější výzkum ale odhalil, že podobné události by mohly postihnout i naše území.

Okolí obce Nový Kostel na Chebsku (zóna dlouhá 10 až 20 km) je v posledních desetiletích známo sérií otřesů, nazývaných zemětřesné roje (obr. 1). V posledních 20 letech se tu opakují relativně často. Díky tomu, že energie nahromaděná pod povrchem se uvolňuje postupně, jsou sice dlouhotrvající otřesy a zejména předcházející dunivé zvuky pro místní obyvatele nepříjemné, nejsou však nijak výrazně ničivé. Otřesy mají zpravidla lokální sílu (magnitudo) do 3, kterou přesáhnou jen výjimečně (1997, 2000, 2008, 2011, 2014 a 2018). Největší ze zemětřesných jevů ještě nikdy v historii přístrojového sledování nepřesáhl magnitudo 4,6.

Seismologové předpokládají, že postupné uvolňování napětí na zlomech v zemské kůře hluboko pod povrchem země souvisí s výstupem přehřáté vody a oxidu uhličitého z hloubek na rozhraní zemské kůry a pláště. [1] Vysoký tlak těchto tekutin totiž může snížit lokálně tření a změnit napěťové podmínky tak, až dojde ke skluzu na zlomu.

Dosud neznámé zemětřesení

Paleoseismický průzkum, uskutečněný na Chebsku v posledních deseti letech, ale odhalil stopy po zemětřesení srovnatelném svou silou i účinky s těmi, která zažila kupř. Itálie roku 2009 – s magnitudem 6,3. Pro takto silné zemětřesení je pochopitelně mimořádně důležité vědět, zda jde o projevy staré stovky tisíc let, nebo mladší. Díky nálezu kousků spáleného dřeva, uchovaných v usazeninách postižených zemětřesením, se s pomocí radiouhlíkové metody datování podařilo určit, že poslední z takto ničivých zemětřesení otřáslo Chebskem mezi roky 790 a 1020. [2] V historii naší civilizace dávnověk, v geologickém měřítku takřka ryzí současnost.