Bournville

Na sklonku 19. století vydal anglický reformátor Ebenezer Howard nevelkou publikaci To-Morrow: A Peaceful Path to Real Reform (1898), která se stala teoretickým východiskem vlivného hnutí propagujícího stavbu zahradních měst. Bezprecedentně špatná kvalita obydlí v britských průmyslových centrech si žádala akutní nápravu a Howard ve svém spise definoval možné řešení, jak zlepšit životní podmínky především sociálně slabších vrstev. Navzdory utopickému charakteru spisu, který je patrný zejména v pasážích o nové formě společenského uspořádání, získal Howardův koncept záhy řadu přívrženců. Již nedlouho po jeho vydání byla postupně založena zahradní města Letchworth a Welwyn na sever od Londýna.

Jakkoliv inovativní a komplexní se Howardova vize jevila ve své době, rozhodně nešlo o izolovaný urbanistický objev. Snaha o reformu společnosti a o zvýšení životního standardu širších vrstev obyvatel zaměstnávala řadu myslitelů. Současně však existovaly i praktické předobrazy, jakým směrem se vydat, a to zejména v podobě modelových vesnic či továrních měst.

Jedním z nejúspěšnějších příkladů této nové sídelní formy se bezpochyby stalo Bournville, vzorové městečko, které při své čokoládovně založili bratři George a Richard Cadburyové. Továrna Cadbury se původně nalézala v centru Birminghamu, kde se tísnily četné výrobní závody v těsném sousedství dělnických slumů, a vytvářely tak veskrze toxické sociální prostředí. V husté urbánní struktuře se navíc nedostávalo prostoru pro zamýšlenou firemní expanzi, a proto Cadburyové r. 1879 zakoupili jižně od Birminghamu zemědělské pozemky, které ovšem oplývaly moderní dopravní infrastrukturou v podobě železnice a vodního kanálu.

Snímek Vendula Hnídková

Snímek Vendula Hnídková

Po počáteční fázi, kdy do Bournville přeložili výrobní zázemí, se v roce 1893 George Cadbury rozhodl přikoupit další polnosti a vybudovat na nich kvalitní bydlení v zeleni, kterého byl v Birminghamu stále nedostatek. Motivací k takovému činu se Cadburymu stala jeho víra, ale rovněž skutečnost, že se nesmířil s kritickým stavem tehdy běžného bydlení pro dělníky a jejich rodiny. Ti se zpravidla tísnili v přelidněných objektech bez jakéhokoliv hygienického zázemí, a proto se tyto oblasti v očích jeho současníků jevily nejen jako semeniště infekcí, ale rovněž zdroj morálního úpadku.

Během několika málo let se Georgi Cadburymu podařilo vybudovat několik set rodinných domů s prostornými zahradami. Domy byly navíc obklopeny velkorysým veřejným prostranstvím s hojnou zelení a celek vytvářel přímý protiklad k dehonestujícím životním kulisám v industriálním Birminghamu. Malebná zákoutí v Bournville definovala nejen zástavba zejména od architekta Williama Alexandra Harveyho, ale především nevšedně bohatý stavební program s řadou veřejných staveb a sportovišť v bezprostředním dotyku s tehdy ještě panenskou okolní přírodou.

Snímek Vendula Hnídková

Snímek Vendula Hnídková

Motivací George Cadburyho pro založení Bournville však nebyla jen snaha o alternativu k nuznému obytnému standardu méně privilegovaných vrstev společnosti, ale prostřednictvím kvalitnějšího bydlení hodlal vytvořit nezbytné zázemí k hodnotněji prožitému životu. S tím rovněž souvisela řada pravidel (včetně abstinence), která museli místní obyvatelé dodržovat. Ale jelikož v Bournville nežili jen zaměstnanci čokoládovny, nejednalo se v tomto případě o disciplinaci pracovní síly, nýbrž o materializaci reformní vize.

Urbanistické a architektonické kvality Bournville se staly důležitým iniciačním momentem pro reformní koncepce hnutí zahradních měst, a to nejen ve Velké Británii.

Snímek Vendula Hnídková