Když hliník tropí hlouposti

Diskuse ohledně míry toxicity hliníkových adjuvans v očkovacích látkách je dosti bouřlivá. Pokud však analýza jejich zdravotních rizik vychází pouze z krátké studie in vivo provedené na malém počtu jedinců a s mnoha metodickými pochybeními, její výsledky musí nutně vykazovat vysokou míru nejistoty.

Psan í o toxikologii hliníkových adjuvans, což jsou látky zvyšující antigenní vlastnosti vakcín, se tak trochu podobá krasobruslení. Každý, komu se v minulém roce povedlo publikovat v odborném časopise článek na dané téma, musel „odtančit“ povinnou sestavu, jejíž nedílnou součástí bylo několik odstavců vyzdvihujících nezastupitelný význam očkování v boji s infekčními chorobami a také ujištění, že data prezentovaná v publikaci, ať už jsou jakkoli závažná, nijak význam očkování jako takového nezpochybňují.

Ačkoli chápu důvod takového počínání, tančit, jak jiní pískají, se mi nechce. Proč stále opakovat zjevné? Jako autor se cítím být odpovědný především za věcný obsah textu, méně pak za to, k čemu daný text někdo použije či zneužije. Jako toxikolog mám v popisu práce s co největší mírou objektivity informovat o aktuálních poznatcích týkajících se škodlivých účinků látek, vyzdvihování pozitiv očkování patří do oblasti zájmu jiných odborných skupin.