Život odříznuté hlavy

1929: Mozková činnost je úplně závislá na oběhu krve v něm. Uříznutá hlava proto záhy odumírá, poněvadž v ní přestane obíhati krev. Neodumírá ihned, a zvláště jestliže provádíme odříznutou hlavou čerstvou arteriovou krev téhož zvířete, možno ještě po několik vteřin pozorovati na ní příznaky vědomí. Dva moskevští učenci zdokonalili po dlouholetých pokusech tuto techniku tak, že se jim podařilo zachovati odříznutou hlavu psí na živu po několik hodin. Je to prof. Brucheněnko a jeho asistent Čečulin.

Hlava právě spojena s umělým srdcem je dosud v narkose a leží klidně na mise.Snímek Vesmír 7, 168, 1929/7

Hlavní podmínkou pokusu bylo, aby se nesrážela krev, která měla odříznutou hlavou prouditi, а k tomu se velmi dobře hodil německý preparát germanin, kterého se užívá proti spavé nemoci. Za druhé muselo býti postaráno o to, aby krev v hlavě pravidelně pulsovala, za kterýmžto účelem byl sestrojen elektrický poháněcí stroj, který udržoval pravidelný krevní oběh na místo oběhu přirozeného. Profesor Brucheněnko popisuje pokus takto: Dva psi byli chloroformováni a do krve jednoho z nich střiknut byl preparát germanin, aby bylo zabráněno srážení krve. Potom byla psům vzata krev a plíce byly uměle isolovány. Krev vtékala do nádržky přístroje, který představoval umělé srdce a plíce byly s ním spojeny. Potom u druhého psa byl proveden na spodní části krku hluboký řez, který nechával hlavu ve spojení s tělem jenom velkými cévami, jakož i nervy, které regulují oběh krevní a dýchání. Teprve potom hlava psí byla úplně odříznuta a spojena s přístrojem. Psí hlava ležela na talíři a činila dojem, jako by spala. Oči byly zavřeny, žádný pohyb nebylo možno pozorovati. Do hlavy vstupovala krev jasně červená, vycházela tmavě namodralá, což dokazovalo, že byla v pletivech hlavy zbavována normálním způsobem kyslíku. Spánek hlavy byl ovšem podmíněn narkosou, která pokusu předcházela.

„Psí hlava probudivší se z narkosy otevřela oči a otevírá tlamu. V pozadí lze viděti umělé srdce, poháněné elektrickým motorem.“Snímek Vesmír 7, 169, 1929/7

Po dotknutí se očí pohnula se nejen oční víčka, nýbrž oči vykázaly i zablesknutí. Po dvaceti až třiceti minutách byly životní projevy hlavy mnohem lépe pozorovatelny. Oči byly již otevřeny a skýtaly charakteristický pohled očí živého psa. Reagovaly již na velmi malá podráždění. Bylo-li štípnuto do ucha, dostavil se charakteristický jeho pohyb. Po podráždění nosní sliznice bylo pozorovati pohyby různých svalů, hlava otevřela ústa a cenila zuby, jako by chtěla štěkati anebo kousati. V některých pokusech oči se zavřely, když k nim byla přiblížena elektrická lampa. Látky nepříjemné chuti, jako chinin, vzbuzovaly v ústech pohyby jazyka, který se snažil látku odstraniti. Potrava, jako uzeniny a kousky sýra, byly polykány. Hlava takto isolovaná mohla býti udržena na živu až tři a půl hodiny. Nicméně dříve nebo později hlava odumřela za zcela význačných příznaků tohoto pochodu.

Tyto pokusy dokazují možnost poměrně dlouhotrvajícího samostatného života hlavy a mozku, beze spojení s ostatním tělem. Za druhé dovolují tyto pokusy učinili si představu o životě a smrti složitých organismů, jakými jsou ssavci. Často vrátily se projevy života na isolované hlavě, když již se zdálo, že je odumřelá. Při jednom pokusu hlava během operace zdánlivě odumřela, badatelé však neustali v pokusu a teprve 30 minut po zavedení umělého oběhu krevního vrátil se život k hlavě, která otevírala ústa atd. Brucheněnko soudí, že každá smrt, je z počátku jenom smrtí zdánlivou, teprve později a v určitém postupu dostavuje se smrt skutečná, kdy život se nemůže již vrátiti.

Vesmír 7, 145, 1929/6

2019: Ruský fyziolog Sergej Bruchoněnko (1890–1960) se od roku 1923 pokoušel experimentálně vytvořit mimotělní oběh krve, což se mu záhy podařilo, a už roku 1926 zkonstruoval první zařízení, které to dokázalo s pomocí membránových čerpadel. Bruchoněnko uskutečnil přes 200 experimentů na psech. Přístroj nechal patentovat stejně, jako později vyvinuté umělé plíce a již roku 1941 se mu je podařilo připravit pro klinické použití. Válečný konflikt druhé světové války však experimenty přerušil. Po skončení války Bruchoněnko jako první navrhoval použít technologii v kardiochirurgii. Při otevřené operaci srdce však jeho přístroje nebyly nikdy použity. Ostatně tou dobou už na stejné technologii pracovali i vědci jinde ve světě. První operace s dočasným nahrazením funkce srdce a plic přístrojem se konala pod vedením dr. Clarence Dennise dne 5. dubna 1951 v nemocnici Minnesotské univerzity.

Bruchoněnkův experiment po letech znovu ožívá v představách výzkumníků. V roce 2017 uskutečnil tým čínských lékařů první transplantaci zatím jen mrtvého lidského těla k neživé lidské hlavě. Jakkoliv vzbuzuje podobná aktivita mnoho etických otázek (např. identity vzniklého jedince), je podle některých odborníků jen otázkou času, kdy bude moderní medicína schopna tento zákrok úspěšně provést. Plány na něj se netají italský chirurg Sergio Canavero. Jeho prvním pacientem by měl být Rus Valerij Spiridonov, trpící vzácnou spinální svalovou atrofií, kvůli níž se prakticky nemůže pohybovat. Operace se měla uskutečnit již v roce 2017, avšak dosud se nejspíš nekonala. Pokud k ní dojde, podle všeho se tak nestane v Evropě, kde je tento druh experimentů zakázán.

Film z roku 1940, zobrazující experimenty Sergeje Bruchoněnka. Snímek komentuje britský genetik a evoluční biolog J. B. S. Haldan.

^{Zdroj: The Prelinger Archives, volné dílo, CC0 1.0}