Multilicence2025Multilicence2025Multilicence2025Multilicence2025Multilicence2025Multilicence2025

Aktuální číslo:

2025/4

Téma měsíce:

Prázdno

Obálka čísla

Vurony viedli nočný spôsob života

 |  4. 3. 2019
 |  Vesmír 98, 127, 2019/3

Vurony1) (Aepyornithidae), zástupcovia nedávno vyhynutej skupiny vtákov endemickej pre Madagaskar, patrili k vtáčím obrom (Vesmír 77, 615, 1998/11). Napríklad, zmienka o jednom z nich, Vorombe titan,2) nedávno obletela svetové médiá, pretože bol pasovaný za najväčšieho známeho vtáka vôbec. Aj napriek rešpekt budiacemu vzhľadu, o spôsobe života vuronov vieme pramálo. Veľkým prínosom je preto nedávna štúdia, ktorá sa zamerala na výskum ich neuroanatómie, konkrétne dvoch druhov – väčšieho Aepyornis maximus a menšieho A. hildebrandti. Autori štúdie najprv digitálne zrekonštruovali výplň mozgovne oboch druhov, a potom ich porovnali s anatómiou mozgu ďalších zástupcov súčasných aj nedávno vyhynutých paleognátnych vtákov (pštrosa, emu, kazuára, tinamy, kivi či moa). Z komparačnej analýzy vyplynuli rozdiely vo veľkosti čuchového bulbu (veľkosť súvisí s typom obývaného habitatu) medzi oboma druhmi vuronov – A. maximus mal veľký čuchový bulbus, ktorý napovedá na život v lesoch, kým malý čuchový bulbus A. hildebrandti indikuje, že druh žil v otvorenej krajine. Najzaujímavejšie ale je, že vurony mali oproti ostatným paleognátnym vtákom extrémne zmenšené optické laloky. Podobný prípad redukcie optických lalokov sa vyskytuje pri vtákoch kivi, ktoré predstavujú sesterskú skupinu vuronov. Tieto nočné tvory majú slabý zrak, na druhej strane sa vyznačujú veľmi rozvinutým čuchom, sluchom a chuťou, čo využívajú pri love potravy. Konvergentné zmenšenie optických lalokov oboch príbuzných skupín teda autori interpretujú ako nepriamy dôkaz, že vurony, podobne ako kivi, boli prevažne nočné živočíchy.

C. R. Torres et al., Proc. R. Soc. B, DOI: 10.1098/rspb.2018.1540

Poznámky

1) Z malgašského slova vorona [vyslov vuruna], které znamená „pták“.

2) Opět z malgaštiny: vorona – pták + be – velký = vorombe – velký pták.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie, Ornitologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Peter Mikula

RNDr. Peter Mikula, Ph.D., (*1990) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V současnosti působí v Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Zabývá se behaviorální ekologií ptáků z makroekologické a komparativní perspektivy. Od října 2022 do března 2023 působil v rámci Fulbrightova stipendia na katedře ekologie na evoluční biologie Kalifornské univerzity v Los Angeles.
Mikula Peter

Doporučujeme

Rostliny vyprávějí o lidech

Rostliny vyprávějí o lidech

Ondřej Vrtiška  |  31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás

O prázdnech v nás uzamčenovideo

Jan Černý  |  31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci

Nejúspěšnější gen v evoluci

Eduard Kejnovský  |  31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...