Přetrvávající neshody ve fylogenezi savců

Molekulární revoluce v systematice na přelomu století přinesla zoologům nemálo změn. Jednou z nejzásadnějších byla nová fylogeneze savců. Tradiční „učebnicové“ řády jako „chudozubí“, „hmyzožravci“ a „kopytníci“ se rozpadly a byly nahrazeny méně intuitivními skupinami Laurasiatheria, Euarchontoglires, Afrotheria a Xenarthra, které podle všeho spadají do dvou velkých, navzájem sesterských kladů placentálních savců – Boreoeutheria a Atlantogenata (obr. 1a).

Nově ustanovené příbuzenské vztahy se podařilo v mnoha případech zpětně zdůvodnit a podpořit i jinými než molekulárními znaky. Například skupina Afrotheria je sice na první pohled nesourodá, ale má zjevnou biogeografickou logiku. Všechna Afrotheria (od bércouna po slona) navíc spojují nápadné znaky, jako je počet obratlů, typ placenty nebo některé aspekty životní historie (relativně dlouhá březost, pozdní prořezávání zubů apod.). Skupinu Whippomorpha, zahrnující kytovce a hrochy, charakterizují četné kraniální znaky i (semi)akvatický způsob života (včetně rození mláďat ve vodě), kterým ovšem zoologové do té doby nevěnovali dostatečnou pozornost. Molekulární fylogeneze zkrátka pomohla odlišit synapomorfie (sdílené evoluční novinky) od konvergencí (nezávisle vzniklých adaptací). Analýzy morfologických dat nicméně poskytují fylogenezi, která je s tou založenou na molekulárních datech, v rozporu (obr. 1b). Morfologická data přitom představují jediný způsob, jak integrovat dnešní druhy a fosilní záznam a poskytnout tak ucelený obraz evoluce a fylogeneze savců. Někteří vědci usoudili, že savčí morfologie, na které se podepsala konvergentní evoluce, je pro rekonstrukci fylogenetických vztahů nedostačující. Nemohou však být existující rozpory způsobeny mezerami ve fosilním záznamu, chybějícími přechodnými články, které by umožnily propojit existující skupiny tak, jak k sobě skutečně patří?