Katedrála Panny Marie Andělské ve městě andělů

Katedrála Panny Marie Andělské představuje nový statutární chrám losangeleského arcibiskupství. Zemětřesení roku 1994 poškodilo předchozí katedrálu a tehdejší arcibiskup se rozhodl využít tuto situaci ke stavbě svatostánku nového. Vznikl v letech 1996–2002 a obsadil celý blok na okraji centra Los Angeles, čímž vznikl celý posvátný okrsek, v němž samotná katedrála je sice největší, ale představuje jen jednu z řady budov. Katedrála tak svému bezprostřednímu okolí dominuje, a přesto stojí poněkud stranou, protože ji částečně obklopují jiné stavby, zeď a katedrální nádvoří.

Autor areálu architekt Rafael Moneo (*1937), tvůrce řady oceňovaných a obdivovaných děl, zasadil chrám do takovéhoto okolí jistě proto, aby ho chránil před hlukem a ruchem přilehlých ulic, ale zároveň chce příchozího připravit na to, co ho čeká uvnitř. Přístup do katedrály je totiž mistrovsky zorchestrovaný. Nad vstupem z chodníku je ve zdi velký obdélný otvor se zvonkohrou, což nikoho nenechá na pochybách, že opouští běžné prostředí a vstupuje do míst výjimečných. Za branou se zvedá několikaramenné schodiště, nad nejširším je vidět stěna katedrály s velkým oknem s křížem, vstupuje se však levým schodištěm, jež člověka jemně orientuje ke vstupu. V katedrále samé vítá návštěvníka relativně tmavý, dlouhý zužující se nartex, chrámová předsíň vedoucí do boční lodi, z níž se teprve po další změně směru pohybu vstupuje do hlavní části chrámu. V tuto chvíli je ovšem svět venku již zapomenut. Obdobně jedinečným řízením přístupu se vyznačují i katedrály v Praze na Hradě či v Brně na Petrově. V žádném z těchto případů se přitom nejedná o bludiště, nýbrž o symbolické „vypravit se“ odněkud někam.