Štíří superschopnosti

„Když vybuchne atomovka, tak všechno vyhyne, ale švábi a štíři to přežijí,“ zní ponaučení, které si pamatuju z útlého dětství. To zní zajímavě, byť pro mnohé lidi asi i dost odpudivě; švábi příliš dobrou pověst nemají a štíři ročně usmrtí na celém světě přes 3000 lidí. Přežít výbuch atomovky pro našince tudíž moc lákavě nevypadá.

Toto „lidové moudro“ o švábech a štírech se zakládá na anekdotických pozorováních chovatelů o jejich nenáročnosti: rozšlápnutý šváb dokáže utéct do úkrytu, štír vydrží dlouho bez potravy. Lze však štíří odolnost studovat „vědečtěji“? Toho se ujala skupina brazilských akademiků, která si vybrala jako modelový druh štíra samičího (Tityus serrulatus), medicínsky významný druh rozmnožující se převážně partenogeneticky. Chovali je ve skupinkách po 10 dospělých samicích a experimentálním skupinám nedávali buď vodu, nebo kořist (šváby co 2 týdny), nebo ani jedno. Štíři bez přístupu k vodě a potravě vydrželi naživu až měsíc, průměrně 2 týdny. Pokud dostávali jen šváby, dokázali vydržet téměř 3 měsíce. Naproti tomu nejúspěšnější hladovkáři vydrželi s dostatkem vody 400 dní, tj. až do konce pokusu. Některé samice dokonce po více než 4 měsících hladovění zabřezly a dokázaly následně porodit mláďata o obvyklé velikosti. Během celého experimentu badatelé nezaznamenali žádný případ kanibalismu na dospělcích, přestože tito ochotně loví mladé jedince.

Štíři samičí tudíž vykazují i na štíry neobvyklé superschopnosti hladovění a rozmnožovacího potenciálu. Z laického pohledu některých žen však zároveň vykazují jednu fatální neschopnost, a to neschopnost pořádně zhubnout. Některé samice totiž po ročním hladovění ztratily pouhou čtvrtinu své hmotnosti!

Štír samičí (Tityus serrulatus) požírající pavouka rodu Phoneutria.Snímek Álex Henrique Nascimento dos Santos, <a href="https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/">CC BY-SA 4.0</a>

Pimenta R. J. G. et al., PLoS ONE, DOI: 10.1371/journal.pone.0214075