Záhady puebla Casa Malpaís
| 7. 10. 2019Jaký byl účel puebla Casa Malpaís? Mohlo sloužit jako náboženské středisko? Podaří se někdy prozkoumat jeho dosud neznámé podzemí?
Pueblo Casa Malpa ís leží v pradávné sopečné krajině (obr. 1) na nevysokém čedičovém kopci nad řekou Little Colorado ve střední Arizoně (obr. 2). Nejbližší moderní město je arizonské Springerville, kde je také umístěno muzeum s vykopávkami z Casa Malpaís. Pueblo bylo obydleno poměrně krátkou dobu asi od roku 1260 nejpozději do roku 1400 čili v érách pueblo III a pueblo IV.1) Vystavěli ho a obývali indiáni mogollonské kultury,2) ačkoliv některé jeho architektonické prvky ukazují i na kulturu anasazijskou. Španělské jméno Casa Malpaís (v překladu „dům na úhoru“) vzniklo interpretační chybou. Vztahuje se totiž k pórovitému (vezikulárnímu) čediči zvanému malapi, na němž (a z něhož) je pueblo postaveno.
Casa Malpaís si jako posvátné místo svých předků nárokují hned dva indiánské kmeny – Hopiové a Zuniové. Ohledy na tuto okolnost podstatně omezily archeologický výzkum puebla, zejména jeho podzemí, kde se r. 1990 našly tělesné pozůstatky někdejších obyvatel.
Pozoruhodné stavby
Místo leží v nadmořské výšce přes 2000 metrů. Zříceniny se rozprostírají na vrcholu skalních teras, nad nimi se vypíná hradba čedičových skal, které vznikly utuhnutím lávy tekoucí z pradávné sopky. Někdy v polovině 13. století postavili indiáni na vrcholu teras pueblo, které mělo jen asi 60 obytných místností. Kromě nich vyniká Casa Malpaís několika unikátními stavebními prvky – především dobře zachovanou velkou kivou. Měla typický mogollonský obdélníkový půdorys a její stěny byly zbudovány z velkých sopečných kamenů (obr. 2). Uvnitř po obvodu jsou však kamenné lavice v anasazijském stylu. Velikost kivy dává tušit, že sloužila jako obřadní centrum nejen pro Casa Malpaís, ale i pro širší okolí. Také malý počet obytných místností ukazuje spíš na to, že pueblo Casa Malpaís bylo zřejmě především sakrální stavbou.
Další zvláštností je přítomnost takzvané Astronomické observatoře. Tato kruhová struktura o průměru úctyhodných 26 metrů je ohraničena nízkou obvodovou zdí s pěti otvory (obr. 4). Čtyři z nich jsou spojeny s rovnodennostmi a slunovraty, pátý směřuje k severu. Ke kalendářním účelům nesloužila ovšem jen „hvězdárna“, ale i petroglyfický panel na plochém balvanu uprostřed ruin (obr. 3). Je na něm mimo jiné znak pro kukuřici, jenž je v den zimního slunovratu (21. prosince) v pravé poledne zakryt stínem vedlejšího balvanu.