Vaječní rekordmani

Zeptejte se ornitologů, který pták má největší vejce na světě vzhledem k velikosti vlastního těla. Dostanete zřejmě typickou odpověď – novozélandští kiviové (především kivi Owenův, Apteryx owenii), jejichž vejce odpovídají čtvrtině váhy samice. Po nich dlouho, dlouho nic. Kdyby stejný poměr platil pro člověka, porodní váha dětí by byla 17 kg, což odpovídá asi čtyřletému předškolákovi.

Mezi suchozemskými ptáky kiviové skutečně nemají konkurenci, v jiném živlu však lze najít skupinu, která „to“ má možná ještě těžší. Svá (vzhledem k tělu) obří vejce totiž na rozdíl od kiviů musí tahat ve vzduchu, od páření ke snůšce hotového vejce přitom může uplynout i několik měsíců. Těmito vejconoši jsou příbuzní větších buřňáků a ještě větších albatrosů z řádu trubkonosých: buřňáčci, kteří mohou mít vejce o velikosti 26 až 29 % rozměrů samice. [1]

Vejce buřňáčků chathamských (Fregetta maoriana) možná nejsou úplně největší co do relativní hmotnosti (některé druhy buřňáčků mají vejce zřejmě ještě hmotnější), ale rozhodně co do významu. Tento druh totiž byl již od 19. století, podobně jako slípka takahe (Vesmír 97, 330, 2018/6), mylně považován za vymřelý. V roce 2003 však nečekané zpozorování tohoto ptáka spustilo pátrací akci, díky níž se o deset let později podařilo vystopovat první hnízda (vyhloubená v kamenité půdě) i se třemi mláďaty. V roce 2014 výzkumníci konečně spatřili i vejce buřňáčků. Podle Chrise Gaskina z organizace Northern NZ Seabird Trust váží průměrná samice 35 gramů a musí se tahat s vejcem o hmotnosti 8 gramů, což odpovídá 23 % její hmotnosti!

Buřňáčci více než století unikali lidské pozornosti snad i proto, že svá mláďata krmí typicky v noci, aby se vyhnuli útoku predátorů – racků a chaluh. Jejich existenci v minulosti významně ohrozilo zavlečení savců na Nový Zéland. Pro jejich budoucí hnízdění, a tedy přežití celého druhu, jsou proto zásadní úspěšné programy hubení zdivočelých koček (1980) a krys ostrovních (2004) z Malého bariérového ostrova. Ochranáři hnízdění ještě podpořili umělými hnízdy, do kterých se jim s pomocí reproduktorů simulujících žijící kolonii podařilo nalákat i první nájemníky. Populace tohoto kriticky ohroženého druhu se odhaduje na stovky až tisíce jedinců, více než 400 z nich již poletuje s barevnými kroužky na nohou.

Buřňáčci (na snímku buřňáček chathamský) se živí drobnými rybkami a korýši, které sbírají za letu z hladiny či malé hloubky. Podobnost jejich jména se slovem bouřka není čistě náhodná. Na moři je námořníci často vídali před bouří, proto je považovali za ptáky, kteří „přinášejí“ bouři. Ve skutečnosti buřňáčci využívají silnějšího větru, který bouře doprovází.Snímek Edin Whitehead, edinz.com