i

Aktuální číslo:

2021/1

Téma měsíce:

Roboti

Jak naložit s nosorožcem sumaterským?

 |  7. 1. 2019
 |  Vesmír 98, 13, 2019/1

Nosorožec sumaterský je velmi unikátním zástupcem celé skupiny – je vůbec nejmenším druhem, navíc osrstěným, což hezky značí jeho nejbližší příbuznost s vymřelým čtvrtohorním nosorožcem srstnatým. Je jediným zástupcem rodu Dicerorhinus a jedním z nejohroženějších nosorožců a savců vůbec – v seznamu evolučně „nejhodnotnějších“ savčích taxonů (databáze EDGE) zaujímá 8. příčku. V posledních několika dekádách jsme svědky dramatického poklesu jeho počtů a to i navzdory celkem intenzivní pozornosti. Nejnovější genetická studie (Brandt et al. 2018) prokázala, že se tři klasicky rozeznávané poddruhy sumaterských nosorožců výrazně liší – západní žil od Indie po Myanmar, nominátní poddruh na Sumatře na Malajském poloostrově a třetí, vůbec nejmenší, na Borneu. Aktuální odhad počtů zbývajících jedinců žijících už jen na Sumatře na Borneu hovoří buď o třiceti, nebo maximálně stovce jedinců v přírodě, kromě nich je v lidské péči chováno devět jedinců. Bohužel víme, že ne všichni jsou schopni reprodukce. Navzdory prokázaným regionálním rozdílům navrhuje tým všechny jedince zkoncentrovat do lidské péče, ideálně v podmínkách co nejpodobnějších pralesním lokalitám, a křížit je bez ohledu na původ. Navíc je zásadní od všech chovaných jedinců uchovat buněčné kultury a gamety pro umělé techniky rozmnožování, tak jako u nosorožce Cottonova. Spartaco Gippoliti a já jsme navrhli trochu odlišnou variantu – chovat hybridní sumatersko-bornejskou linii, ale zkusit udržet i linii odvozenou jen od jedinců ze Sumatry. Tento způsob by mohl zdvojnásobit šanci záchrany, pokud by hybridizace narážela na případné genetické či morfologické nekompatibility. Autoři původní studie s naším návrhem souhlasí a vnímají ho jako způsob jak maximalizovat možné šance. Bohužel tento druh není jednoduché chovat v lidské péči, natož rozmnožovat, a v sázce je přitom příliš mnoho.

Brandt et al., J. Heredity, DOI: 10.1093/jhered/esy019

Gipolliti A., Robovský J., J. Heredity, DOI: 10.1093/jhered/esy053

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Jeden trhák, co zaplatí náklady

Jeden trhák, co zaplatí náklady

Eva Bobůrková  |  4. 1. 2021
Po vysoké škole aspirantura, pak vojenská služba, návrat do ústavu na jaře 1987. Ale pak přišla turbulentní devadesátá léta. „V roce 1992 jsem se...
Autonomní zabijáci

Autonomní zabijáci

David Černý  |  4. 1. 2021
O životě a smrti na bitevním poli stále ještě rozhoduje člověk, i když samotné provedení smrtícího útoku se čím dál více svěřuje dronům a moderním...
Kriminalizace amatérské entomologie

Kriminalizace amatérské entomologie

Sběr a výzkum hmyzu má v České republice pevné kořeny a dlouholetou tradici. V současné době však zažívá těžké časy. Kromě odlivu zájmu mladých...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné