i

Aktuální číslo:

2026/10

Téma měsíce:

Spojení

Obálka čísla

Jak naložit s nosorožcem sumaterským?

 |  7. 1. 2019
 |  Vesmír 98, 13, 2019/1

Nosorožec sumaterský je velmi unikátním zástupcem celé skupiny – je vůbec nejmenším druhem, navíc osrstěným, což hezky značí jeho nejbližší příbuznost s vymřelým čtvrtohorním nosorožcem srstnatým. Je jediným zástupcem rodu Dicerorhinus a jedním z nejohroženějších nosorožců a savců vůbec – v seznamu evolučně „nejhodnotnějších“ savčích taxonů (databáze EDGE) zaujímá 8. příčku. V posledních několika dekádách jsme svědky dramatického poklesu jeho počtů a to i navzdory celkem intenzivní pozornosti. Nejnovější genetická studie (Brandt et al. 2018) prokázala, že se tři klasicky rozeznávané poddruhy sumaterských nosorožců výrazně liší – západní žil od Indie po Myanmar, nominátní poddruh na Sumatře na Malajském poloostrově a třetí, vůbec nejmenší, na Borneu. Aktuální odhad počtů zbývajících jedinců žijících už jen na Sumatře na Borneu hovoří buď o třiceti, nebo maximálně stovce jedinců v přírodě, kromě nich je v lidské péči chováno devět jedinců. Bohužel víme, že ne všichni jsou schopni reprodukce. Navzdory prokázaným regionálním rozdílům navrhuje tým všechny jedince zkoncentrovat do lidské péče, ideálně v podmínkách co nejpodobnějších pralesním lokalitám, a křížit je bez ohledu na původ. Navíc je zásadní od všech chovaných jedinců uchovat buněčné kultury a gamety pro umělé techniky rozmnožování, tak jako u nosorožce Cottonova. Spartaco Gippoliti a já jsme navrhli trochu odlišnou variantu – chovat hybridní sumatersko-bornejskou linii, ale zkusit udržet i linii odvozenou jen od jedinců ze Sumatry. Tento způsob by mohl zdvojnásobit šanci záchrany, pokud by hybridizace narážela na případné genetické či morfologické nekompatibility. Autoři původní studie s naším návrhem souhlasí a vnímají ho jako způsob jak maximalizovat možné šance. Bohužel tento druh není jednoduché chovat v lidské péči, natož rozmnožovat, a v sázce je přitom příliš mnoho.

Brandt et al., J. Heredity, DOI: 10.1093/jhered/esy019

Gipolliti A., Robovský J., J. Heredity, DOI: 10.1093/jhered/esy053

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Jak se bakterie oddávají sexu?

Jak se bakterie oddávají sexu? uzamčeno

Pavel Payne  |  29. 9. 2026
Srovnání bakteriálních genomů ukázalo, že homologní rekombinace je u bakterií překvapivě častá. Známé mechanismy přenosu DNA však samy o sobě...
Pravidla buněčné spolupráce

Pravidla buněčné spolupráce

Jan Černý  |  29. 9. 2026
Buňky vznikly i díky tomu, že se membránou oddělily od okolního světa. Teprve když některé z těchto hranic začaly být řízeně prostupné, objevil se...
Cesta do Tibetu jako nástroj propagandy

Cesta do Tibetu jako nástroj propagandy uzamčeno

Jarmila Ptáčková  |  29. 9. 2026
V očekávání většiny cestujících do Tibetu se pravděpodobně objevují zasněžené hory, prastaré kláštery a tmavorudá roucha buddhistických mnichů....