i

Aktuální číslo:

2019/1

Téma měsíce:

Led

Jak naložit s nosorožcem sumaterským?

 |  7. 1. 2019
 |  Vesmír 98, 13, 2019/1

Nosorožec sumaterský je velmi unikátním zástupcem celé skupiny – je vůbec nejmenším druhem, navíc osrstěným, což hezky značí jeho nejbližší příbuznost s vymřelým čtvrtohorním nosorožcem srstnatým. Je jediným zástupcem rodu Dicerorhinus a jedním z nejohroženějších nosorožců a savců vůbec – v seznamu evolučně „nejhodnotnějších“ savčích taxonů (databáze EDGE) zaujímá 8. příčku. V posledních několika dekádách jsme svědky dramatického poklesu jeho počtů a to i navzdory celkem intenzivní pozornosti. Nejnovější genetická studie (Brandt et al. 2018) prokázala, že se tři klasicky rozeznávané poddruhy sumaterských nosorožců výrazně liší – západní žil od Indie po Myanmar, nominátní poddruh na Sumatře na Malajském poloostrově a třetí, vůbec nejmenší, na Borneu. Aktuální odhad počtů zbývajících jedinců žijících už jen na Sumatře na Borneu hovoří buď o třiceti, nebo maximálně stovce jedinců v přírodě, kromě nich je v lidské péči chováno devět jedinců. Bohužel víme, že ne všichni jsou schopni reprodukce. Navzdory prokázaným regionálním rozdílům navrhuje tým všechny jedince zkoncentrovat do lidské péče, ideálně v podmínkách co nejpodobnějších pralesním lokalitám, a křížit je bez ohledu na původ. Navíc je zásadní od všech chovaných jedinců uchovat buněčné kultury a gamety pro umělé techniky rozmnožování, tak jako u nosorožce Cottonova. Spartaco Gippoliti a já jsme navrhli trochu odlišnou variantu – chovat hybridní sumatersko-bornejskou linii, ale zkusit udržet i linii odvozenou jen od jedinců ze Sumatry. Tento způsob by mohl zdvojnásobit šanci záchrany, pokud by hybridizace narážela na případné genetické či morfologické nekompatibility. Autoři původní studie s naším návrhem souhlasí a vnímají ho jako způsob jak maximalizovat možné šance. Bohužel tento druh není jednoduché chovat v lidské péči, natož rozmnožovat, a v sázce je přitom příliš mnoho.

Brandt et al., J. Heredity, DOI: 10.1093/jhered/esy019

Gipolliti A., Robovský J., J. Heredity, DOI: 10.1093/jhered/esy053

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Dostali jsme obrovskou šanci

Dostali jsme obrovskou šanci

Eva Bobůrková  |  7. 1. 2019
Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, jíž jsou oceňováni myslitelé „přesahující svým dílem do kulturního, společenského i každodenního...
Dejte to k ledu. Ale ke kterému?

Dejte to k ledu. Ale ke kterému? uzamčeno

Dominik Heger  |  7. 1. 2019
„A přece mě můj dobrý kůň ve vlasti přenesl přes široké jezero jako to za námi, a přitom si nesmočil ani chlup nad kopytem,“ řekl křesťanský rytíř...
Nedopsaný příběh červeného sněhu

Nedopsaný příběh červeného sněhu

Červené zabarvení sněhu v horských a polárních oblastech způsobené masivním namnožením mikroskopických řas přitahuje pozornost od dávných dob....

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné