Jak naložit s nosorožcem sumaterským?
| 7. 1. 2019Nosorožec sumaterský je velmi unikátním zástupcem celé skupiny – je vůbec nejmenším druhem, navíc osrstěným, což hezky značí jeho nejbližší příbuznost s vymřelým čtvrtohorním nosorožcem srstnatým. Je jediným zástupcem rodu Dicerorhinus a jedním z nejohroženějších nosorožců a savců vůbec – v seznamu evolučně „nejhodnotnějších“ savčích taxonů (databáze EDGE) zaujímá 8. příčku. V posledních několika dekádách jsme svědky dramatického poklesu jeho počtů a to i navzdory celkem intenzivní pozornosti. Nejnovější genetická studie (Brandt et al. 2018) prokázala, že se tři klasicky rozeznávané poddruhy sumaterských nosorožců výrazně liší – západní žil od Indie po Myanmar, nominátní poddruh na Sumatře na Malajském poloostrově a třetí, vůbec nejmenší, na Borneu. Aktuální odhad počtů zbývajících jedinců žijících už jen na Sumatře na Borneu hovoří buď o třiceti, nebo maximálně stovce jedinců v přírodě, kromě nich je v lidské péči chováno devět jedinců. Bohužel víme, že ne všichni jsou schopni reprodukce. Navzdory prokázaným regionálním rozdílům navrhuje tým všechny jedince zkoncentrovat do lidské péče, ideálně v podmínkách co nejpodobnějších pralesním lokalitám, a křížit je bez ohledu na původ. Navíc je zásadní od všech chovaných jedinců uchovat buněčné kultury a gamety pro umělé techniky rozmnožování, tak jako u nosorožce Cottonova. Spartaco Gippoliti a já jsme navrhli trochu odlišnou variantu – chovat hybridní sumatersko-bornejskou linii, ale zkusit udržet i linii odvozenou jen od jedinců ze Sumatry. Tento způsob by mohl zdvojnásobit šanci záchrany, pokud by hybridizace narážela na případné genetické či morfologické nekompatibility. Autoři původní studie s naším návrhem souhlasí a vnímají ho jako způsob jak maximalizovat možné šance. Bohužel tento druh není jednoduché chovat v lidské péči, natož rozmnožovat, a v sázce je přitom příliš mnoho.
Brandt et al., J. Heredity, DOI: 10.1093/jhered/esy019
Gipolliti A., Robovský J., J. Heredity, DOI: 10.1093/jhered/esy053
Ke stažení
- článek ve formátu pdf [292,57 kB]