Einstein – dílo a člověk

Originál románu vyšel v roce 2016 v USA. Marie Benedictová v knize zmiňuje, co ji vedlo k myšlence napsat knihu o manželích Einsteinových, zejména o Milevě, k níž hledala informace týkající se jejího života. Podle Benedictové obětovala Mileva své akademické ambice a svůj intelekt na oltář vzestupu manžela Alberta. Autorka rovněž uvádí, které scény v románu jsou smyšlené. Zmiňuje také knihy o Einsteinovi, jež ji inspirovaly. Své poznámky končí takto: „Moje kniha si neklade za cíl umenšit přínos A. Einsteina lidstvu a vědě, ale snaží se za jeho vědeckými objevy nalézt lidství. Má vyprávět příběh Milevy Maričové – geniální ženy, jejíž světlo zaniklo v ohromném Albertově stínu.“

Námět románu je přitažlivý: jde o první manželství Alberta Einsteina s Milevou Maričovou, tělesně postiženou Srbkou. Seznámili se při studiu fyziky a matematiky na curyšské technice, zamilovali se do sebe a společně řešili závažné problémy teoretické fyziky, které vedly k teorii relativity. Děj románu je ohraničen léty 1896 až 1914, kdy se manželství po 11 letech rozpadlo. Einsteinovi měli dva syny, ale též nemanželskou dceru, jejíž osud není ani nyní zcela jasný. Zdá se, že zemřela necelý rok po narození (1902). Einstein o tomto dítěti nechtěl slyšet ani mluvit. Krizi v manželství přinesl rok 1905, pro Einsteina zázračně úspěšný, rok vzniku teorie relativity. Na této slavné teorii měla velký podíl i Mileva, kterou však Einstein jako spoluautorku neuvedl. Mileva byla tímto manželovým činem silně roztrpčena, ale nakonec mu odpustila, mj. vzhledem k povinnostem matky dvou synů.

Marie Benedictová: Einstein a EinsteinPřeložil F. Klausner, Metafora, Praha 2017, 272 stran, ISBN 978-80-7359-511-1

V pozdějších letech Mileva zjistila manželovy nevěry. Vše vrcholilo v roce 1914, kdy došlo k manželské rozluce, v roce 1918 pak proběhl oficiální rozvod. Od rozluky byly děti s matkou ve Švýcarsku a Einstein v Berlíně, odkud posílal Milevě finance k péči o syny. Při rozvodu se zavázal dát Milevě podíl z Nobelovy ceny a to také dodržel. Mileva a synové byli tedy finančně zajištěni.

Autorka knihy jako správná romanopiskyně uvedla, že kromě historicky doložených postav je jakákoliv podobnost čistě náhodná, postavy a události v knize jsou fiktivní. V románu však vystupuje řada skutečných osob. Které to jsou? Především manželé Einsteinovi, jejich děti, kolegové ze studií M. A. Besso (1873–1955), M. Grossman (1878–1936) a J. Ehrat, dále matematik profesor H. M. Weber (1842–1913), M. Curie-Sklodowska (1867–1934), Elsa Einsteinová (1876–1936) a rodiče Milevy a Alberta. Román se odehrává v Curychu, Bernu, Heidelbergu, Praze a Koči.

Až do přečtení tohoto románu byl pro mne Albert Einstein nezpochybnitelný idol, k jehož dílu jsem měl ohromnou úctu. Po četbě knihy jsem pochopil, že Einstein byl problematický člověk. O tom se psalo už dříve, ale já statě či knihy o jeho soukromí neznal, a převážně je neznám ani nyní. Román Einstein a Einstein je napsán z pohledu Milevy. Některé scény jsou jistě smyšlené, ale skutečnosti hovoří o tom, že Einstein byl egoista, o čemž svědčí např. to, že se nehlásil k dceři z předmanželského vztahu s Milevou. Mileva, ač měla zcela jistě na teorii relativity podíl, nikdy nebyla na příslušných publikacích uvedena, což snášela velmi trpce. Jako nedostudovaná mladá vědkyně se s láskou věnovala synům Hansi Albertovi a Eduardovi, které miloval i otec. Mileva se však stala Albertovou služkou. Manželství „neklapalo“, mj. i pro Albertovy nevěry. Rodina se rozpadla, jistě ne vinou Milevy, v roce 1914, kdy děti s matkou odcestovaly zpět do Curychu a Albert zůstal v Berlíně. Rozluka manželství znamenala pro Milevu, že musela sama pečovat o syny, přičemž peníze na tuto péči přicházely od Alberta, a přestěhování domácnosti z Německa do Švýcarska. Při rozvodu v roce 1918 si Mileva vymínila, že dostane část financí z Albertovy Nobelovy ceny, která už byla na spadnutí. Tuto podmínku Albert Einstein poté, co v roce 1921 Nobelovu cenu za fyziku dostal, dodržel.

Po dočtení knihy vidím vedle obrazu Alberta Einsteina jako největšího fyzika 20. století i obraz Einsteina jako ne vždy poctivého člověka a jako výsostného egoisty. Zda je toto mé vidění správné, ať posoudí čtenáři knihy.