Želvy z Želvího souostroví

Galapážské želvy mají dva typy krunýřů. Proč tomu tak je? Souvisí to snad s typicky želvím problémem, „jak se zase postavit na nohy, když mne okolnosti položily ,na lopatky‘“?

Ofici ální náze v skupiny tichomořských ostrovů poblíž Ekvádoru je Galápagos archipiélago, doslova Želví souostroví. Jednotlivé jeho části vznikaly postupně sopečnou činností. Nejstaršímu a nejvýchodnějšímu ostrovu San Cristobal je 3,2 milionu let, nejmladší Fernandině na úplném západě pouhých 50 000 let.

Želvy na Galapágách

Ostrovy obývá celkem 14 druhů želv, některé ovšem byly povýšeny na druhovou úroveň až na základě molekulárních dat. Tři z nich vymřely, včetně sporného druhu Chelonoidis phantastica, jehož jediný jedinec byl uloven v roce 1906 na Fernandině, na ostrově, který tvoří aktivní sopka, je na něm jen velmi sporá vegetace (převážně mangrovy) a zvířena je potravně vázána na mořské prostředí (leguáni mořští, lachtani, tučňáci, kormoráni). Není příliš pravděpodobné, že by se zde udržela životaschopná populace želv, spíše mohlo jít o zavlečeného jedince (ať již připlaval spontánně, nebo ho tu vysadili námořníci).