Tuberkulóza

Tuberkulóza v minulosti patřila mezi nejrozšířenější sociální choroby. Sužovala miliony lidí na celém světě. Společnost s ní sváděla boj ještě v době nedávné. Tento zápas byl veden na mnoha frontách a až v druhé polovině 20. století jej lékaři mohli prohlásit za úspěšný.

Tuberkulóza, známá rovněž jako souchotiny, souchotě nebo úbytě, je stará jako lidstvo samo. Znali ji již staří Egypťané; mnoho zpráv se dochovalo i od řeckých autorů, kteří o této nemoci psali jako o ftíze plicní neboli plicním vředovatění (pojem ftíza pochází z řeckého výrazu pro úbytek). Pojmenování tuberkulóza se objevuje až na počátku 19. století, kdy při pitvách neunikl pozornosti lékařů výskyt jakýchsi útvarů, kulovitých ložisek, nazvaných tuberkuly. Podle nich v roce 1839 navrhl Johann Lukas Schönlein, profesor medicíny v Curychu, nazývat nemoc tuberkulózou.

Masivní šíření

K rychlému a masivnímu rozšíření tuberkulózy došlo především v průběhu 19. století. Hlavním důvodem byla průmyslová revoluce a s ní spojené dalekosáhlé politické, kulturní a společenské změny. Obyvatelstvo se začalo hromadně stěhovat z venkova do měst, kde hledalo nové šance a nový život; zrodila se rovněž společenská vrstva továrních dělníků. Mnoho lidí se záhy muselo na cestě za lepším životem vyrovnávat s krutou realitou. Města nebyla připravena na tak velký nápor nově příchozích, kteří končili ve špinavých sklepních bytech, nemluvě o hygieně veřejného prostoru, jež prakticky neexistovala. Infrastruktura měst se nebyla schopna v tak krátkém čase přizpůsobit změnám, které průmyslová revoluce přinesla.