Nad Jupiterem se blýská

Od března 1979, kdy sonda Voyager 1 zaznamenala v magnetosféře Jupiteru rádiové signály, které hvízdaly podobně jako signály vyzařované pozemskými bleskovými výboji, si jimi vědci lámou hlavu. Nepodařilo se totiž zachytit signály blesků ve vyšších frekvencích rádiového spektra. Žádná teorie přitom tuto neočekávanou odchylku od pozemských podmínek nedokázala uspokojivě vysvětlit. Rozuzlení přinesla až nejnovější data sondy Juno, k jejichž analýze významně přispěli pracovníci oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR.

Sonda Juno je souputnicí plynného obra teprve od 4. července 2016. Vědci ji navedli na polární oběžnou dráhu, která sondu každých 53 dnů přivede na vzdálenost pouhých 4000 km od viditelného povrchu, což je nejmenší vzdálenost, na kterou se kdy lidský stroj k Jupiteru přiblížil. Přístroje na palubě Juna, zejména mikrovlnný radiometr (MWR) a analyzátor elektromagnetických vln (Waves), během prvních osmi průletů kolem planety zaznamenaly velké množství blesků. Jejich podrobná analýza ukázala, že elektromagnetické signály vyzařované bleskovými výboji na Jupiteru jsou mnohem podobnější těm pozemským, než vyplývalo z předchozích pozorování.

Bleskové výboje jsou ale v atmosféře plynného obra jinde než na Zemi. Zatímco na naší planetě se nejčastěji blýská v rovníkových oblastech, Juno v těchto šířkách na Jupiteru nezachytila žádné bleskové signály. Zvýšenou aktivitu naopak zaznamenala v místech, kde je na Zemi blesková aktivita slabší – ve středních šířkách a v polárních oblastech planety. Severní polokoule Jupiteru je přitom podle dat z Juna na blesky bohatší než polokoule jižní.

Další překvapení přinesla analýza, ze které vyplývá, že se na Jupiteru blýská přibližně stejně často jako na Zemi. Odhady vytvořené na základě měření předchozích misí totiž většinou udávaly výrazně menší bleskovou aktivitu v porovnání se Zemí, a to až tisíckrát.

Umělecky dotvořený obraz z kamer sondy Juno ukazuje naši představu o rozmístění bleskové aktivity v atmosféře severní polokoule Jupiteru.Snímek NASA, JPL-Caltech, SwRI, JunoCam

Shannon Brown et al., Nature, 2018, DOI: 10.1038/ s41586-018-0156-5; Ivana Kolmašová et al., Nature Astronomy, 2018, DOI: 10.1038/s41550-018-0442-z