Pohled astrochemie

Jan Špaček popisuje život jako uměle vytvořenou kategorii, která nemá jiné než kulturně-historické opodstatnění.

Jako chemici vnímáme definici života prozaičtěji, a co žije nebo nežije, posuzujeme selským rozumem. V podstatě lze vyjít z definice Edwarda Trifonova, že život replikuje sám sebe, projevuje metabolickou aktivitu, předává si z generace na generaci dědičnou informaci, která se může měnit tak, jak se život evolučně vyvíjí. Z hlediska astrochemie lze říci, že život je stadiem v evoluci chemie vesmíru. Samostatně přemýšlející živá struktura, schopná pochopit svou podstatu, člověk, je vrcholem této evoluce, jakkoliv se vám to nemusí například při pohledu na politickou scénu zdát. Život nerelativizuje ani to, že možná v blízké budoucnosti budeme schopni stvořit umělou živou strukturu. Snad je to nutnost. Jak řekl Richard Feynman: „Co nemůžu stvořit, to nepochopím.“

Jan Špaček popisuje vznik biomolekul v laboratoři na příkladu Millerova experimentu a příkladu pokusu publikovaného naším týmem v roce 2015 (nikoliv 2016). Simulovali jsme účinek dopadu asteroidu (nikoliv meteoru, to je jen atmosférický jev) na formamid.¹⁾ Další práce prokázala, že i sám formamid je takto syntetizován z amoniaku a oxidu uhelnatého, a že z toho důvodu v prototypu Millerovy atmosféry vznikají i báze genetického kódu.²⁾ Je třeba podotknout, že v souvislosti s chemií metanu, oxidu uhelnatého a dusíku se nepodařilo syntézu formamidu nikdy prokázat, ačkoliv autor tvrdí opak. Naše experimenty ukazují, že z těchto plynů vzniká kyanovodík, a zdá se, že kyanovodíková chemie stojí za syntézou základních bází genetického kódu po dopadu mimozemského tělesa či účinky elektrických výbojů v tomto typu atmosféry. To je zajímavé, znamená to, že např. na Saturnově měsíci Titanu probíhají procesy vhodné pro vnik základních komponent života. Jsou zde zcela jistě přítomny báze nukleových kyselin, základní stavební materiál genetického kódu. A přece tam život není. Je vidět, že samotné cihly k postavení domu nestačí. Tak kde tedy všichni jsou, když je vznik základních komponent života tak jednoduchý?