Na stopě účinnosti LSD

LSD je nejsilnější známá psychoaktivní droga. Užívá se v dávkách 50-500 μg. Uživateli navozuje stav změněného vědomí charakteristický narušeným myšlením a vnímáním, jehož intenzitu určuje dávka – od mírných percepčních změn po úplnou ztrátu smyslového spojení s okolním světem. Halucinogenní trip trvá 8 až 12 hodin.

Účinky LSD objevil r. 1943 Albert Hofmann, když se jím nevědomky potřísnil v laboratoři. Po patnácti letech intenzivního výzkumu nabylo LSD popularity rekreační drogy a kvůli sociokulturním dopadům bylo zařazeno mezi zakázané látky. Obnovený vědecký zájem posledních let ukázal jeho možné využití v léčbě nemocí, jako jsou deprese, urputné bolesti hlavy, obsedantně-kompulzivní porucha, závislost aj., i potenciál při výzkumu patologií lidské psýché a vědomí vůbec.

LSD bylo původně vyvíjeno jako lék povzbuzující životně důležité funkce, hlavně krevní oběh a dýchání. Lisurid či ergotamin, látky používané v léčbě migrén, hemoragie či Parkinsonovy nemoci, jsou LSD velmi podobné, dokonce se vážou k stejným receptorům se srovnatelnou afinitou. Záhadou ovšem zůstává, proč LSD u člověka vyvolává převratné změny psychiky, zatímco lisurid ani ergotamin nikoliv.