mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024
i

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Myši za milion

 |  2. 5. 2018
 |  Vesmír 97, 264, 2018/5

Tým z novozélandské vládní organizace DOC (Department of Conservation), doplněný o tři psy speciálně vycvičené na hledání hlodavců, strávil letošní únor na ostrově Protinožců (Antipodes Island) pátráním po posledních přeživších myších. Ty byly cílem rozsáhlé operace z roku 2016 (Million dollar mouse), na které se finančně podílel právě zmíněný DOC, novozélandská pobočka Světového fondu na ochranu přírody (WWF New Zealand), nadace Morgan foundation, organizace Island Conservation a z celé čtvrtiny i soukromí novozélandští přispěvatelé. Cíl byl ambiciózní: zbavit ostrov nevítaných hlodavců jednou provždy.

Úspěšné vyhubení potkanů se v případě ostrova Protinožců uskutečnilo na území s rozloze zhruba 21 km2. To je pro představu plocha o málo větší, než zastavěná plocha města Říčany (červený obrazec). 

 

Ostrov Protinožců se nachází zhruba 760 kilometrů jihovýchodně od Nového Zélandu. Myši se na něj dostaly v 19. století na velrybářských lodích. Rychle se zabydlely a jejich populace se podle odhadů rozrostla až na 200 000 jedinců (pro představu, rozloha ostrova je zhruba 21 km2, vešel by se tedy do katastru města Říčan). Od svého příchodu myši zvládly vyhubit dva endemické druhy hmyzu a vytlačit dva druhy hnízdících mořských ptáků na sousední ostrovy, kam se za nimi hlodavci naštěstí nestačili dostat. Myši ohrožovaly i další druhy ptáků, a to zejména konkurencí o potravu, ale nejspíše i lovem mláďat.

Z letošní výpravy na ostrov Protinožců se ochranáři vrátili s dobrou zprávou: úplné vymýcení myší se podařilo. Populace hnízdících mořských ptáků, dva endemické druhy papoušků, příbuzní novozélandským kakarikiům (rod Cyanoramphus), i řada unikátních druhů hmyzu si tak mohou zhluboka vydechnout (je-li to v případě hmyzích vzdušnic vůbec možné).

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Pipek

Mgr. Pavel Pipek, Ph.D., (*1984) pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá biologickými invazemi, bioakustikou a občanskou vědou. Jeho srdeční záležitostí jsou novozélandští opeřenci.
Pipek Pavel

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...