Aktuální číslo:

2020/11

Téma měsíce:

Skladování energie

Tak trochu si zapřehánět

 |  5. 4. 2018
 |  Vesmír 97, 191, 2018/4

V dubnu 2012 vyšel v časopise JACS článek respektovaného chemika Ronalda Breslowa (1931–2017), bývalého prezidenta Americké chemické společnosti.1) Shrnoval v něm dosavadní poznatky o možných příčinách homochirality (výskytu jen jedné ze dvou možných zrcadlových forem) molekul aminokyselin, cukrů a nukleosidů na prebiotické Zemi.

V závěru článku si neodpustil odlehčenou poznámku: „Z této práce plyne, že jinde ve vesmíru mohou existovat životní formy založené na D-aminokyselinách a L-cukrech. […] Takové formy života by mohly mít podobu vyspělých dinosaurů, pokud tam savci neměli to štěstí, že dinosauři vyhynuli po srážce s asteroidem, jako se to stalo na Zemi. Setkání s nimi by pro nás nemuselo dopadnout dobře.“

Drobnou chybkou tohoto vtípku bylo, že nebyl příliš vtipný. Mnohem větší chyba ale spočívala v tom, že si ho všiml pracovník tiskového oddělení Americké chemické společnosti. V duchu Werichova „to je blbý, to se bude líbit“ se ho rozhodl rozvést a povýšit na hlavní sdělení. Stvořil tiskovou zprávu s titulkem Mohli by jiným planetám vládnout vyspělí dinosauři?2) A hned v prvním odstavci přiložil pod kotel: „Nový výzkum podporuje možnost, že se na jiných planetách ve vesmíru mohly vyvinout vyspělé verze tyranosaura a dalších dinosaurů – nestvůrná stvoření s lidskou inteligencí a dovednostmi.“ Tiskové zprávy se nadšeně chopila média celého světa a nebohý Breslow měl z ostudy kabát.

Příběh inteligentních dinosaurů demonstruje jeden pozoruhodný fakt. Novináři píšící o vědě bývají terčem kritiky, že svou prací vědě mnohdy spíše škodí, protože ji prezentují ve zkarikované podobě. Zveličují úspěchy, zaměňují korelaci s kauzalitou, zamlčují nejistotu, výsledky získané na zvířecích modelech nebo buněčných kulturách prezentují jako tvrdá fakta o fungování lidského organismu… Mnohdy je to kritika oprávněná. Jenomže se ukazuje, že máslo na hlavě mají i tisková oddělení univerzit, výzkumných ústavů a vědeckých časopisů, která novináře zásobují tiskovými zprávami. Zmíněné hříchy se objevují už v těchto (samotnými vědci často schvalovaných) tiskových zprávách.

„Čtvrtina až třetina tiskových zpráv zveličuje výsledky výzkumu a obsahuje další formulace, které podstatu sdělení zkreslují.“

Není to jen anekdotický postřeh. Experimentální psycholog Petroc Sumner z Cardiffské univerzity se tímto tématem ve dvou studiích zabýval hlouběji.3) Obsahovou analýzou tiskových zpráv i článků v médiích s kolegy dospěli k závěru, že čtvrtina až třetina tiskových zpráv zveličuje výsledky výzkumu a obsahuje další formulace, které podstatu sdělení zkreslují. A jen 15 % tiskových zpráv se snaží zmírňovat přehnaná očekávání a zdůrazňuje limity daného výzkumu.

Existuje přitom silná korelace mezi mírou zkreslení tiskové zprávy a zkreslením v novinových článcích, které na jejím základě vznikly. Pozoruhodné je, že přifouknuté tiskové zprávy v průměru nevzbudily u novinářů větší zájem než zprávy zpracované slušně. A pokud tisková zpráva obsahovala znejišťující tvrzení, novináři je zpravidla ponechali i ve svých článcích. Autoři na základě těchto zjištění doporučují tiskovým oddělením, aby se nebála informovat seriózně a neuchylovala se k prvoplánově senzačním formulacím. Důležité je to zejména ve zprávách týkajících se medicíny, které mohou čtenáře snadno vést k chybným rozhodnutím nebo v nich vzbudit falešné naděje.

Z novinářů to samozřejmě nedělá svatoušky, bez viny zdaleka nejsou (vlastně nejsme, abych neformuloval pokrytecky). Ale obstát v této branži se ctí je čím dál obtížnější. Když do obecné krize médií související s technologickou revolucí přišla v roce 2008 krize finanční, provázená dramatickým propadem inzerce, nezůstal na mediální scéně ve světě ani u nás kámen na kameni. Pro představu: v roce 2007 se v ČR denně prodalo v průměru 1,5 milionu výtisků deníků, v roce 2017 to bylo už jen 700 000 výtisků.

Redakce šetří, kde mohou. Novináři, kteří přežili, musí za jednotku času vychrlit mnohem více písmenek než dříve. A spěch s sebou neodvratně nese pokles kvality. Novináři se častěji uchylují k instantnímu řešení a sahají po tiskových zprávách, které jen lehce načechrají. Do primárních zdrojů nahlíží málokdo. V angličtině se pro takový ledabylý postup vžilo označení „churnalism“. V českých poměrech se navíc často kradou (a mizerně překládají) takto generované zprávy ze zahraničních médií, takže množství chyb a zkreslení tichou poštou dále roste.

V úvahách o dopadech průmyslu 4.0 na pracovní trh se často tvrdí, že ohrožena je i profese novináře. Ještě dlouho se nemusí bát investigativní novináři (přesněji řečeno se po nedávném dění na Maltě a na Slovensku musí obávat něčeho úplně jiného) nebo komentátoři s jedinečným stylem, ale například základní sportovní zpravodajství zvládá umělá inteligence psát už dnes. Uplácat z tiskové zprávy článek pro ni jistě brzy nebude problém. O to větší zodpovědnost leží a bude ležet na tiskových odděleních výzkumných institucí i na samotných vědcích.

Poznámky

1) Breslow R., J. Am. Chem. Soc., DOI: 10.1021/ja3012897. O měsíc později JACS článek stáhl, nikoli však z příčin souvisejících s tématem úvodníku. Důvodem byly obavy z porušení copyrightu jiných vydavatelů, protože Breslow v článku mocně kopíroval své starší texty bez uvedení zdroje.

2) Tisková zpráva už z webu ACS zmizela, dochovala se však jinde: http://jdem.cz/dxpg58.

3) Sumner P. et al., BMJ, DOI: 10.1136/bmj.g7015, Sumner P. et al., PLOS ONE, DOI: 10.1371/journal.pone.0168217.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ondřej Vrtiška

Mgr. Ondřej Vrtiška (*1976) je původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracuje jako vědecký novinář, na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Vrtiška Ondřej

Doporučujeme

Mládě z umělé dělohy

Mládě z umělé dělohy audio

Jaroslav Petr  |  16. 11. 2020
Průlomový počin v oboru tkáňového inženýrství se podařil týmu Anthonyho Ataly z amerického Wake Forest Institute for Regenerative Medicine. V...
Lithium, dar Země modernímu člověku

Lithium, dar Země modernímu člověku

Jan Rohovec, Tomáš Navrátil  |  2. 11. 2020
Nepozorovaně jsme přijali za své lehké notebooky, tenké mobilní telefony, drobnou elektroniku. Přestala nás udivovat možnost opakovaně nabíjet a...
Největší pískovcová skalní oblast Evropy

Největší pískovcová skalní oblast Evropy

Handrij Härtel  |  2. 11. 2020
V českém kontextu je České Švýcarsko jen jedno z několika skalních měst. V Evropě je to unikát. Ve světovém měřítku ho „zastiňují“ jiné oblasti....

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné