Zkušenosti mořeplavce

Ad Vesmír 96, 554, 2017/10

Pravděpodobně má každý z nás své kultovní knížky, které mu z různých příčin trvale utkvěly v povědomí. Pro mne je jednou z takových útlá, leč nezapomenutelná knížka Alaina Bombarda Trosečníkem z vlastní vůle. Autor, možná ne graduovaný vědec, ale zkušený mořeplavec, na vlastním těle dramaticky drsně vyzkoušel předpoklady možností záchrany trosečníků na širém oceánu, které zásadně odporují dosavadním tradicím. Ne vědecké zkoumání od stolu v laboratoři, ale nekompromisní pokus vsazením vlastního života, podstoupením mnohaměsíčních útrap. Pokus úspěšný a v důsledku zásadním způsobem měnící dosavadní teorie o možnostech záchrany životů ztroskotanců na širém oceánu a jejich praktické uplatňování.

Bombard na vlastním prožitku prokázal:

Že lze po limitovanou dobu cca 10 dnů v extrémních podmínkách saturovat trosečníkovu potřebu vody režimovým popíjením mořské vody (o salinitě Středozemního moře a Atlantického oceánu).

1. Po výrazně delší dobu lze potřebu vody saturovat lisováním drtě z těl mořských ryb.
2. Další nutriční potřeby může trosečník krýt lovem krilu, mořských řas a jiných malých organismů.
3. Proč autor ve svém článku výsledky Bombardova experimentu alespoň nezmínil?

Leopold Kukačka, Ústí nad Labem

Text otázky byl redakčně krácen a upraven

Odpověď autora: Bombardova plavba v roce 1952 byla zatížena různými podezřeními. Jeho cíl byl především povzbudit trosečníky, často umírající strachem už po třech dnech. Ačkoliv zprvu měl u břehu skupinu známých na zakotvených nafukovacích člunech po několik dní bez vody, výsledek byl nepřesvědčivý. Proto se vydal v plném zdraví sám na cestu, kterou tak tak přežil. Z dnešního pohledu experiment neměl charakter vědecky ověřeného pokusu, proto se do mého článku nehodil. Bombardova tvrzení nadto záhy zpochybnil na základě své vlastní velmi strastiplné cesty také lékař a námořník Hannes Lindemann, se kterým se Alain Bombard setkal po své slavné cestě. Lindemann nakonec došel k závěru, že Bombard by s pitím mořské vody (pár decilitrů za den) a nápoje z vymačkaných ryb nepřežil, pokud by k tomu nepil ještě dešťovou vodu. Dobrý trik byl příjem vitaminů z přefiltrovaných řas a sinic, jsou-li během cesty dostupné. Lindemannovy zkušenosti s reakcí na nedostatečné zásoby pitné vody převzala do svých doporučení Světová zdravotnická organizace. Bombardův autopokus a návod postupného a včasného popíjení malých množství mořské vody nikoliv. Ve své odpovědi na otázku jsem se omezil na fyziologické možnosti lidského těla a známá a ověřitelná fakta o zdrojích vody na moři, a záměrně jsem neuváděl zkušenosti přeživších. Ty mohou být velmi individuální, podle konkrétního zdravotního a psychického stavu a jiných okolností, o kterých se v článku zmiňuji už v prvních větách.

František Vyskočil, Fyziologický ústav AV ČR a PřF UK, Praha