Zornice a opiáty

Proč opiáty zužují zornice a stimulanty je údajně naopak rozšiřují? Případně co způsobuje vliv různých drog na zorničky člověka?

ptá se Petr Kabát, Třemošná

Velikost zornice (otvoru v duhovce) se mění podle osvětlení. Funguje to stejně jako clona u fotoaparátu. Dnes je to v našich mobilech automatický proces, podobně jako v oku. Clona přístroje i zornice se rozšíří při nedostatku světla a zmenší (zúží) při větším osvětlení předmětů, které vidíme nebo chceme fotografovat. V oku to zajišťují dva hladké svaly, jeden je kruhový stahovač (sfinkter) a zornici zužuje (tzv. mióza), paprskovitý roztahovač ji rozšiřuje (mydriáza).

K rozšíření zornice dochází reflexivně nejen při malém osvětlení, ale i při stresové situaci působením autonomní (vůlí neovladatelné) sympatické inervace z krčního autonomního ganglia. K zúžení zornice dochází fyziologicky při vysokém osvětlení; větším zúžením trpí i starší lidé, kteří z tohoto důvodu hůř vidí za šera.

Mnoho látek a drog zornice rozšiřuje, ale jen některé je zužují. Výrazně působí opiáty (někdy u kuřáků a žvýkačů tabáku i nikotin) nebo starší tricyklická antidepresiva, a to působením protichůdné parasympatické inervace z ganglion ciliare, které je zmenšuje. Anatomicky je gaglion ciliare shluk nervových buněk (tj. nervové ganglion), které se nacházejí v zadní části očnice v blízkosti zrakového nervu. Ganglion ciliare je zdrojem parasympatické inervace oka s postgangliovými nervovými vlákny a neuropřenašečem acetylcholinem, který je zodpovědný za vznik miózy. Současně i za přizpůsobení čočky.

Drogy opiátového typu inhibují výlev noradrenalinu ze zakončení sympatiku na rozšiřujcí paprskové svalovině, a to prostřednictvím opioidních receptorů typu kappa. Ty sedí na nervových zakončeních (jsou tedy tzv. autoreceptory) a přiškrtí vstup vápníku, nutného pro výlev vlastního neuropřenašeče. Tím převládne najednou zužovací vliv kruhového stahovače, spouštěného acetylcholinem, dál uvolňovaným ze zakončení parasympatického nervu. V mozkových oblastech odměny a jinde je převaha jiných typů opiodních receptorů (hlavně mí), snižujících nebo zvyšujících výlev např. tlumivé GABA apod. Na ně působí naše vlastní ochranné mozkové „opiáty“, endorfiny a enkefaliny, vylučující se hlavně z mozkového kmene při bolesti a námaze. Laikové (rodiče nebo učitelé), a někdy dokonce i lékaři, podle zornic poměrně snadno poznávají, že synek nebo dcerka jsou momentálně „pod vlivem“.

Naopak když účinek opiátů odezní, zornice se rozšíří. Je to podobné, jako když oční lékař „rozkape“ oko, aby mohl vyšetřit oční pozadí, většinou pilokarpinem či tropikamidem (dříve si herci před představením kapali do očí atropin, aby jim zůstaly zornice rozšířené a oni měli na osvětleném jevišti „pronikavý pohled“), dočasnými tlumiči muskarinových receptorů právě po neuropřenašeč acetylcholin.

Opiáty odeznívají různě dlouho po podání. Poločas (doba snížení koncentrace na polovinu) může být 1–9 hodin. Například poločas morfia je dost individuální (2–7 hodin), kodeinu také (1–4 hodiny) a hydrokodonu až do 9 hodin. Samozřejmě odeznění závisí i na velikosti dávky.

Stručně řečeno důvodem zúžení zornic po požití opiátů je vůlí neovlivnitelná inhibice rozšiřovací paprskové svaloviny duhovky, této účinné clony naší oční kamery.