mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024mff2024
i

Aktuální číslo:

2024/3

Téma měsíce:

Elektromobilita

Obálka čísla

Třetí do party – vnímání horka

 |  1. 10. 2018
 |  Vesmír 97, 556, 2018/10

Jak jistě potvrdí každý tramp, je neobyčejně příjemné vystavovat se za chladného večera sálání táborového ohně. A jak jistě dosvědčí leckterý pacient z oddělení popálenin, je vhodné udržovat si od sálajícího plamene patřičný odstup. Vnímání chladu, tepla a nebezpečného horka bylo proto pochopitelně v průběhu evoluce citlivě optimalizováno. Vezměme si třeba vjem bolestivého horka. Donedávna byly známy hned dva receptory reagující na nadměrné teplo: TRPV1 a TRPM3 (zkratky pro transient receptor potential ion channel vanilloidního nebo melastatinového typu). Oba jsou aktivovány pálením, ale geneticky upravené myši postrádající jeden nebo oba tyto proteiny se stále úzkostlivě vyhýbají horku. Bylo tedy jasné, že musí existovat ještě nějaký další receptor horka. A ten byl právě nyní identifikován – je jím TRPA1. Teprve myš zbavená všech tří senzorů bezelstně přeběhne po rozžhaveném uhlí.

O TRPA1 bylo známo, že se podílí na vnímání teploty u chřestýšů nebo octomilek, u savců jej z toho ale nikdo nepodezíral, protože klíčová část proteinu vypadá u těchto živočichů trochu odlišně. Ukázalo se však, že po oxidaci několika cysteinů poblíž N-konce proteinu začne TRPA1 snímat teplo i u savců. V laboratoři bylo této oxidace dosaženo působením peroxidu vodíku, jak k ní ovšem dojde v živém organismu, zůstává záhadou.

Hned tři proteiny, navzájem částečně zastupitelné, tedy dohlížejí na to, abychom se nevědomky nespálili. I bez všech těchto tří receptorů ale myši stále upřednostňují prostředí o teplotě 30 °C před mírně spalujícími 45 °C. Vnímání příjemného a bolestivého tepla tedy může probíhat zcela oddělenými cestami. Mysleme na tuto úžasnou komplexitu, až si příště opaříme jazyk horkým čajem.

Vandewauw et al., Nature, DOI: 10.1038/nature26137

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Petr Zouhar

RNDr. Petr Zouhar, Ph.D., (*1985) je absolventem Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Postdoktorskou stáž strávil na Stockholmské univerzitě a v současnosti se ve Fyziologickém ústavu AV ČR zabývá zejména metabolismem tukové tkáně a s tím spojenou problematikou obezity a diabetu.
Zouhar Petr

Doporučujeme

Jak to bylo, jak to je?

Jak to bylo, jak to je? uzamčeno

Ondřej Vrtiška  |  4. 3. 2024
Jak se z chaotické směsi organických molekul na mladé Zemi zrodil první život? A jak by mohla vypadat jeho obdoba jinde ve vesmíru? Proč vše živé...
Otazníky kolem elektromobilů

Otazníky kolem elektromobilů uzamčeno

Jan Macek, Josef Morkus  |  4. 3. 2024
Elektromobil má některé podstatné výhody. Ale samotné vozidlo je jen jednou ze součástí komplexního systému mobility s environmentálními dopady a...
Návrat lidí na Měsíc se odkládá

Návrat lidí na Měsíc se odkládá uzamčeno

Dušan Majer  |  4. 3. 2024
Tragédie lodi Apollo 1 nebo raketoplánů Challenger a Columbia se již nesmí opakovat. Právě v zájmu vyšší bezpečnosti se odkládají plánované cesty...