Perské kanáty a klimatická změna

Kanát je často mnohakilometrová horizontální chodba, která obvykle začíná v náplavových kuželech horské oblasti relativně bohatší na srážky včetně srážek sněhových (obr. 1). Typická výška kanátu je 1,5 m, šířka 1 m. Sklon kanátu, který určuje rychlost proudění a tím i průtok přiváděné vody, je jen okolo 1 m na 1000 m délky. Při vyšším sklonu by proudění bylo příliš rychlé a docházelo by k větší erozi stěn. Na počátku kanátu je tzv. mateřský vrt, který je 30–100 m hluboký a do kanátu přivádí vodu. Typickým rysem kanátu jsou vertikální šachty kolmé k tunelu přivádějícím vodu. Ty jsou rozmístěny v intervalech 20–30 m a při stavbě sloužily k vynášení zeminy a k ventilaci, později umožňují přístup a údržbu. Na povrchu je lze rozeznat podle hromad vytěžené zeminy (obr. 2). V závislosti na vzdálenosti vodních zdrojů mohou mít kanáty délku až 70 km, obvykle 9–16 km.

I když v současné době je podzemní voda čerpána především z vrtů, mají kanáty v porovnání s vrty řadu výhod. Především není třeba žádná energie k čerpání vody, protože voda v kanátu teče na základě gravitace. Nemůže také docházet, jako v případě čerpaných vrtů, ke snížení hladiny podzemní vody ve velké vzdálenosti od nich, protože vliv kanátu na hladinu podzemní vody v okolí je poměrně malý. Jejich údržba je také v porovnání s vrty levnější a vydrží fungovat déle. Mnohé kanáty vybudované ve starověku jsou funkční i v současnosti.