Možné důsledky ukončení těžby uhlí na vodní režim v Ústeckém kraji

Již od konce 17. století probíhala ve třetihorní mostecké pánvi těžba hnědého uhlí. V období intenzivní těžby ve 20. století pak vznikly desítky hlubinných i povrchových dolů. Pro zajištění bezpečnosti provozu dolů bylo nutné dlouhodobě snižovat hladinu podzemní vody pod její původní úroveň. Po ukončení hlubinné těžby uhlí dochází k postupnému stoupání hladiny podzemní vody a vyplňování starých chodebních prostor – vznikají tzv. stařinové zvodně. Dnes dochází k vyrovnávání hydrodynamických poměrů, tj. k návratu ke stavu podobnému situaci před zahájením těžby uhlí.

Dílčí stařinové systémy v celé mostecké pánvi nejsou vždy vzájemně hydraulicky propojené. Důvodem jsou značně komplikované geologické a tektonické poměry a dále způsob dobývání uhlí jednotlivými hlubinnými doly a činnost povrchových lomů.

V západní (chomutovské) části pánve je to povrchový lom Libouš s plánovanou životností do roku 2035. V tomto zájmovém území nejsou v současné době čerpací místa pro snižování hladiny podzemní vody ve stařinovém systému. Stařinové vody z bývalého dolu Václav (Krbice) byly odvodňovány právě lomem Libouš. Po ukončení těžební činnosti na lomu Libouš bude zbytková jáma rekultivována do podoby jezera s kótou hladiny vody 275,2 m n. m. Zbytková jáma bude těsněna, takže by nemělo docházet k průsakům vody z jezera do stařinového systému a naopak.

V centrální (mostecké) části pánve jsou v současné době dominantními ovlivňujícími faktory povrchový lom Vršany s plánovanou životností do roku 2050, povrchový lom Československé armády s plánovanou životností do roku 2022, povrchový lom Bílina s plánovanou životností do roku 2052 a čerpání stařinových vod z bývalého hlubinného dolu Kohinoor II (Mariánské Radčice), provázané s plánovanou životností lomu Bílina.

Po definitivním ukončení povrchové těžby uhlí a ukončení veškerého čerpání podzemních vod zatím nelze přesně předvídat další vývoj hladiny stařinové zvodně. Předpokládá se však, že po vyrovnání hydrodynamických poměrů ve stařinovém systému může za určitých podmínek dojít i k „vývěrům“ stařinových vod na povrch. Za místa možného výstupu stařinových vod ke stávajícímu povrchu lze považovat nejnižší úrovně výchozů uhelné sloje na okraji pánve u Duchcova (kóta 220 m n. m.) a oblast východně od obce Souš, kde má řeka Bílina koryto na kótě 225 m n. m.

Ve východní (teplicko-ústecké) části pánve probíhá čerpání stařinových vod z jámy dolu Kateřina (Modlany) a z jámy dolu Franz Josef (Trmice). Čerpáním vod na jámě Franz Josef je bráněno nežádoucím přítokům podzemních vod do suterénních objektů v oblasti Trmic. Obdobně čerpání vody na jámě Kateřina reguluje stav zvodnění stařinového systému prakticky v celé východní části mostecké pánve (oblast mezi Teplicemi a Ústím nad Labem) a rovněž eliminuje možnost případné komunikace stařinových vod s vodami v jezeře Chabařovice. V případě ukončení čerpání z jámy Kateřina a z jámy Franz Josef by se prakticky celý jižní a východní okraj hnědouhelné sloje mohl stát vývěrovou oblastí pro stařinové vody.

Problematika vývoje důlních vod v mostecké pánvi po ukončení těžby začala být řešena v r. 2013, kdy VÚHU, a. s., zpracoval pilotní projekt Vodamin, který se výše popsanou problematikou zabýval, nastínil možné scénáře budoucího vývoje a definoval opatření nutná k zahájení řešení této problematiky.