Andréova výprava balonem k severní točně.

1897:

Jak známo, nedal se vrchní inženýr Andrée nepříznivými zkušenostmi roku předešlého odstrašiti, aby plán svůj, dosíci balonem severní točny, roku letošního provedl. V uplynulém podzimu a v zimě konaly se neustále přípravy k plavbě této, zvláště balon byl neobyčejně zvětšen, tak že bude nyní míti místo dřívějších 4800 krychl. metrů 5100 krychl. metrů prostory, čímž se nosnost jeho zvýší asi o 250 kg. Místo meteorologa Dra Eckholma doprovázeti bude výpravu civilní inženýr Fränkel, a kromě toho podvolil se ještě čtvrtý společník, dělostřelecký poručík Swedenborg, pro případ, že by některý z obou průvodců Andréových byl zaneprázdněn, výpravy se účastniti. Švédský král Oskar vyhověl prosbě Andréově a dal mu ku převezení výpravy na Špicbergy dělovou loď „Svensksund“, a dle nejnovějších zpráv cestovatel Andrée již dne 20. května s lodí řečenou opustil Göteborg. Budova balonová zakotvila se na dánském ostrově, na západním pobřeží Špicberg a zůstala asi od zimních bouří uchráněna. Pro případ, že by se znova musila zbudovati neb alespoň vypraviti, bylo vzato potřebné tesařské dříví. Výprava opatřená dosavadními dodavateli znova nutnými potravinami a odvážlivému podnikateli přeje se všeobecně mnoho zdaru.

t.

(Vesmír 26, 214, 1897/18)

2017:

Příznivého větru se Andrée dočkal 11. července 1897. Se svými dvěma společníky, inženýrem Knutem Frænkelem a fotografem Nilsem Strindbergem (bratrancem dramatika Augusta Strindberga), strhli hangár, vstoupili do koše a se zvoláním „Ať žije Švédsko!“ vypluli na cestu. Pozemní posádka si ještě všimla, že než balon zmizel za horizontem, upadla mu dvě ze tří vlečných lan, která měla nad ledovcem sloužit jako kormidla.

Cesta měla podle Andréových propočtů trvat při příznivém větru asi šest dní. Ani za tuto dobu, ani za čtvrt roku, na kterou posádce stačily zásoby, jimiž se vybavila, o sobě ale trojice nepodala žádnou zprávu. Nevrátil se ani jeden z poštovních holubů, které s sebou vezli. Neúspěšná byla rovněž záchranná výprava z roku 1899.

Osud expedice byl jednou z největších záhad Arktidy až do roku 1930, kdy byl poslední tábor vzduchoplavců objeven členy posádky norské lodi Bratvaag. Nacházel se na neobydleném Bílém ostrově (norsky Kvitøya), asi 100 km východně od Špicberků. Vedle pozůstatků všech tří členů posádky ležely deníky, vědecké záznamy a exponované fotografické desky, z nichž se podařilo přesně zrekonstruovat, co se stalo.

První potíže přišly krátce po startu, když začal balon nevysvětlitelně klesat z výšky 100 metrů. Andrée vyhodil několik pytlů s pískem, čímž se situace uklidnila. Už deset hodin po startu se dostali do silných bouřek. Plyn v balonu se ochladil a ten začal klesat. Navíc se spustil déšť a namrzající voda vytvářela na povrchu balonu těžké plotny, které vzduchoplavce stáhly k zemi. Přistáli 14. července uprostřed ledovcového pole. Na jednu stranu měli Špicberky, od kterých je dělilo 320 kilometrů, druhým směrem Zemi Františka Josefa, vzdálenou 350 kilometrů.

Po dvouměsíční strastiplné cestě přes ledovcové pole, po němž putovali 12 hodin denně a dvakrát změnili směr své cesty, dorazili v druhé polovině září k Bílému ostrovu. Nejprve si postavili 6 metrů dlouhé a 4 metry široké iglú se třemi místnostmi. Stavbu dokončili koncem září, kdy už venkovní teploty dosahovaly –10 °C. Po několika dnech se ale ledovcové podloží rozlomilo a dovnitř se řinula voda. Vyhledali jiné místo, teď už na pevnině, ale na stavbu nového iglú jim už nezbývaly síly, proto vztyčili stan.

Jako první zemřel Strindberg, kterého Andrée s Frænkelem zakryli hromadou kamenů, aby jej nesnědla zvěř. Oba ale svého druha o mnoho nepřežili. Strindbergův i Andréův deník končí shodně počátkem října 1897.

Dodnes není jasné, co přesně bylo příčinou smrti trojice mužů. Mohlo jít o nákazu parazitem svalovcem z masa ledního medvěda, kterého Andrée zastřelil, aby si ke konzervované stravě přilepšili čerstvým masem. Uvažuje se také o otravě oxidem uhelnatým z ohniště.

Měla to být první vzduchoplavecká výprava k severnímu pólu. Místo toho se z ní stala první ztracená letecká výprava. Vedl ji přitom muž, který sice byl zdatným řečníkem a organizátorem, avšak jako vzduchoplavec byl zcela nezkušený. Před výpravou uskutečnil jen devět testovacích vzletů, při nichž dohromady strávil v koši 40 hodin a uletěl asi 1500 kilometrů. Jeho osudový desátý let balonem k severnímu pólu trval pouhých 65 hodin.

jmč