Kdo nemočí, nevyhraje

Živočichové si vzájemnou nelibost dávají najevo různými způsoby. Nejnápadnější projevy agresivního chování jsou nepochybně optické či zvukové. Takové signály byly i díky své přístupnosti našim vlastním smyslům prostudovány velmi důkladně u nejrůznějších druhů, což však neznamená, že by již v tomto ohledu nebylo kde bádat.

Nicméně trochu stranou zůstává komunikace chemická, což se rozhodli napravit vědci z Bernské univerzity. Ve své studii se zaměřili na pestřence zubatého (Neolamprologus pulcher) z čeledi vrubozubcovitých (Cichlidae). Do akvária umístili dva jedince zmíněného druhu, jednoho menšího a druhého většího, a oddělili je od sebe přepážkou, která v jednom případě umožňovala pouze vizuální kontakt, v druhém pak i chemický. Jelikož se u této ryby šíří chemické signály nejspíše močí, obarvili ji výzkumníci speciálním barvivem, aby mohli sledovat, kolik jí ta která ryba v průběhu pokusu vyloučí.

A jak to dopadlo? Krom vizuálně patrných projevů značících agresivní chování došlo i k nápadnému vylučování moči, přičemž u jedinců, kteří byli odděleni přepážkou zabraňující v chemické komunikaci (průniku moči od jedné ryby k druhé), docházelo ve snaze dostat signál k protivníkovi k prokazatelně intenzivnějšímu vylučování moči a drobnější rybky se při absenci tohoto signálu neostýchaly útočit na své mohutnější protivníky. Projevy agresivního chování jsou tak u pestřence zubatého nepochybně značně závislé na chemických signálech přenášených močí a chemická komunikace hraje v životě těchto cichlid nezastupitelnou úlohu. Nabízí se otázka, jestli jsme podobný typ signalizace nepřehlédli i u mnoha dalších druhů.

D. M. Bayani et al., Behavioral Ecology and Sociobiology, DOI: 10.1007/s00265-016-2260-6