Synestezie u šimpanzů

Vera Ludwigová se svým německo-japonským týmem provedla srovnávací studii mezi lidmi a šimpanzi, jejímž cílem bylo zjistit, zda se u šimpanzů vyskytuje synestezie, percepční jev, který byl do té doby popsán pouze u lidí. [1]

Pojmem synestezie bývají označována „míšení smyslů“, která jsou poměrně neobvyklá. Jako by příroda nadělila synestetikům dva v jednom: jsou-li stimulováni v jednom smyslu, dostavuje se u nich souběžný vjem i v dalším smyslu, který podnětu neodpovídá. Například pro některé synestetiky se při vjemu písmene dostaví vjem určité barvy, pro jiné mají chutě své tvary apod. Tato párování vjemů jsou u nich stálá, synestetici často udávají, že to tak bylo odjakživa. Opravdových synestetiků není mnoho, v současnosti se odhaduje, že je jich v populaci od 1 do 6 %. [2]

Doposud byl tento fenomén popsán pouze u lidí a ve valné většině se týká kulturních konceptů, jako jsou písmena, slova, číslice nebo třeba hudba. Obzvláště časté jsou synestezie v případě pořadových sekvencí, tedy konceptů, které mají své pevně stanovené pořadí (čísla, dny v týdnu, abeceda). To vše jsou kulturní vynálezy a nepředpokládá se, že by takový typ synestezií bylo možné najít u jiného živočišného druhu. Navíc se uvažuje o tom, že synestezie mohla být u lidí zásadní pro evoluci řeči a symbolického myšlení. [3] Už proto je tedy důležité se dozvědět, zda i naši nejbližší příbuzní jsou schopni synestetických asociací.