Proč mají tropičtí ptáci menší snůšky

Reakce na článek Prečo majú tropické vtáky menšie znášky?

Jako nešťastná se mi jeví zavádějící věta, vrhající nedobré světlo na práci ornitologa T. E. Martina:

„Thomas Martin však poukázal na to, že mláďatá tropického druhu Henicorhina leucophrys [česky střízlík šedoprstý (sic: má být „šedoprsý“)] vykazujú alternatívnu rastovú trajektóriu v porovnaní s blízko príbuzným temperátnym druhom Troglodytes aedon (česky střízlík domácí).“

Vzniká dojem, že T. E. Martin srovnával pouhé dva druhy (žádné další autor textu Peter Mikula nezmiňuje). To jednak není pravda, neboť srovnával mnoho druhů, jednak by to byl metodicky naprostý nesmysl: srovnávat dva druhy je jedna z podob tzv. pseudoreplikace, nejčastější chyby v ekologickém výzkumu (detailně viz např. T. Grim, Ptačí svět 23, 16, 2016/3). Pikantní je, že oba zmíněné druhy  střízlíků najdeme i na fotografiích doprovázejících sotva půl roku starý Vesmírný článek na stejné téma (Vesmír 95, 452, 2016/7–8). Ten také vyzdvihuje vědecky správný a ukázkový přístup T. E. Martina, tzv. metareplikaci:

„Běžné ornitologické práce sledují jeden modelový druh, jen vzácně několik druhů, a jsou založeny na desítkách hnízd, výjimečně na stovkách. V tropech se hnízda hledají obzvlášť nesnadno a velikost vzorků nezřídka spočítáte na prstech jedné ruky. Martinovy studie jsou standardně založeny na desítkách druhů ptáků. Celkový počet sledovaných hnízd na třech výzkumných lokalitách pak bere dech: 20 378 v Arizoně, 4284 ve Venezuele a 4318 na Borneu.“

Je tedy ironické, že vzorový výzkum T. E. Martina je v článku P. Mikuly představen způsobem, který dělá dojem chybně odvedené práce tohoto předního ornitologa.

Naopak je chvályhodné, že kolega Mikula popularizuje (jen tak dál!), čtěme však prosím pozorněji – hranice mezi dobrou a špatnou vědou je tenká, stejně tak jako mezi dobře a špatně interpretovanou prací.