Hlubokomořští otesánci
| 9. 3. 2017
Některé druhy dravých ryb z čeledi světlonošovitých (Stomiidae), žijící v hloubkách 200 až 2000 metrů, dovedou rozevřít čelisti až pod úhlem 120°. Je to jedna z adaptací k polykání velké kořisti. Až nyní se podařilo popsat anatomické uspořádání, které to umožňuje. Zatímco ostatní ryby mají lebku pevně spojenu s páteří, u těchto ryb je mezi lebkou a prvním obratlem volný prostor, v němž míchu chrání pouze ohebná struna hřbetní. Ta v klidovém stavu objímá kloubní hrbol na lebce. Při otevření úst se vyrovná a poskytne lebce prostor k výraznému vytočení vzhůru. Pohyblivost dále zvyšuje oddělení hrudního pletence od páteře.
Schnell N. K., Johnson G. D., PLOS ONE, DOI: 10.1371/journal.pone.0170224
Ke stažení
článek ve formátu pdf [441,61 kB]
O autorovi
Ondřej Vrtiška
Původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracoval jako vědecký novinář (ABC, Český rozhlas, TÝDEN, iHNed.cz), na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Věnuje se popularizaci vědy, spolupracuje s Učenou společností České republiky. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
