Freiwaldův Kolín

Kolín s přídomkem Freiwaldův není tak zažitým pojmem jako Kolín Fragnerův. Na rozdíl od architekta Jaroslava Fragnera (1898–1967), který pro toto město systematicky pracoval více než dvě desetiletí, zde Jindřich Freiwald (1890–1945) působil jen krátce, necelé tři roky. I přesto zde realizoval početný soubor hodnotných prací, které Kolín nejen obohatily, ale také vzbudily v jeho představitelích zájem o moderní architekturu a nové stavební tendence.

Středočeský Kolín navštívil Freiwald jako architekt poprvé v roce 1921, a to v době, kdy byl v ulici Na Hradbách dokončován soubor městských obytných domů a na jeho protějším nároží zahájena stavba domu nového. „Byl jsem tehda,“ vzpomínal architekt, „takřka náhodou přizván do městské rady,“ která ho vyzvala k úpravám rozestavěného činžáku, a to ve fázi, kdy mohl ještě zasáhnout do dispozic. U zbývajících domů to již bylo vyloučené, a proto navrhl jen nové fasády. Vzhledem k tomu, že se soubor nachází v sousedství historických domů, tedy v srdci starého Kolína, rozčlenil průčelí trojúhelnými štíty asociujícími původní měšťanské domy a blok uzavřel novostavbou průchozího živnostenského domu. Jeho průčelí směřující do Prokopovy třídy, v podstatě okružní komunikace vedené na rozhraní starého a nového města, pojednal v novém, rondokubistickém stylu. Dům zkolaudovaný v roce 1923 proto charakterizuje masivní, avšak vizuálně podmanivý obloučkový dekor vinoucí se kolem oken, říms a rizalitu s monumentálním vstupním portálem do pasáže.

„Dobrý výsledek mé práce,“ píše architekt v publikaci Naše stavby z roku 1924, „měl za následek, že jsem byl hned vyzván k vypracování návrhu tří skupin městských domů nájemných a rodinných na Zálabí.“ Část kolonie se architekt rozhodl navzdory předsudkům koncipovat jako skupinu řadových rodinných domů. „U nás málo se dosud chápe, že při situačním řešení nutno vytvářet architektonicky uzavřené prostory a prospekty,“ napsal v autorské zprávě, v níž zdůraznil, že „není správné sázet jednotlivé domečky za sebou“, ale naopak je seskupovat. Ponechal zde ovšem volná nároží a mezi malebné domky se žlutočervenými omítkami, dekorované geometrickým ornamentem provedeným v bílém neomítaném zdivu, naopak vklínil jednoposchoďový obytný dům. Obdobným způsobem se architekt vypořádal i s kolonií v lokalitě U Hřiště, kde řadovou výstavbu kombinoval s dvojdomky a samostatně stojícími rodinnými domy. V letech 1922–1924 byly v Kolíně podle Freiwaldových plánů provedeny ještě dva menší obytné soubory, kolonie dvojdomků U Borku a skupina řadových domků U Hřbitova, z nichž byla nakonec postavena jen pouhá polovina. V roce 1923 se architekt začal zabývat projektem městské spořitelny nacházející se na historickém náměstí. Vedení tohoto peněžního ústavu tehdy doporučil, aby její projekt svěřilo jeho učiteli architektu Janu Kotěrovi (1871–1923), poněvadž výsledky soutěže, kterou banka iniciovala a v níž uspěli architekti Viktorín Šulc (1870–1946) z Plzně a Oldřich Liska (1881–1959) z Hradce Králové, byly podle jeho názoru neuspokojivé. Nebýt Kotěrovy smrti i souhry okolností, projektem budovy by se Freiwald patrně nikdy nezabýval. Když ale v dubnu 1923 Kotěra zesnul a do hry o nový projekt se vrátili architekti Šulc s Liskou, oslovilo vedení banky i Freiwalda. Na základě náčrtů, které obdrželo, se představenstvo ústavu rozhodlo stavět podle jeho projektu. Ovšem dříve, než mohla být stavba zahájena, Freiwald svůj projekt zásadně přepracoval. Ústav totiž přesvědčil, aby se vzdal myšlenky situovat do parteru budovy obchody, a místo nich sem umístil bankovní dvoranu. „Tak došlo k úplnému přepracování půdorysného řešení s místnostmi spořitelními,“ které architekt nakonec umístil do přízemí a částečně i do prvního patra. Ve zbývajících prostorách se pak nacházely byty pro úředníky, které bylo možné adaptovat „k účelům spořitelním při pozdějším rozvětvení její agendy“. Jistých změn doznalo také průčelí budovy, z něhož byla vyjmuta výšková dominanta v podobě věže s kupolí. Avšak co se týče dekorativních prvků, ty nakonec byly provedeny podle Freiwaldových původních představ. Budova tak nebyla ochuzena o sochařskou výzdobu ani o rondokubistický dekor, bohatě rozvinutý kolem oken v druhém poschodí.

Do Kolína se Jindřich Freiwald, kapitán Československé armády v záloze a člen domácího odboje, vrátil ještě v roce 1933, kdy jej oslovilo zdejší Družstvo pro postavení divadla. Divadelní spolek chtěl novostavbou oslavit padesátileté jubileum existence a zároveň jednou provždy vyřešit problém nevyhovujícího provizoria. Ve studii, provedené v letech 1937–1939, se Freiwald uchýlil k osvědčenému řešení, k němuž dospěl v případě Jiráskova divadla v Hronově (1928–1930) i divadla Dr. Karla Pippicha v Chrudimi (1931–1934), tedy k obdélné stavbě s trojitým klasicizujícím vstupem (zde doplněn sloupy) na jedné straně a vystupující hmotou provaziště na straně druhé. Kolínské divadlo působí ze všech Freiwaldových staveb tohoto typu nejstřídměji. Architekt zde totiž kombinuje monumentalizující klasicismus s prvky funkcionalistické architektury, jako jsou kulatá či pásmová okna. Fasádu tudíž nedekorují sochy, ačkoliv s nimi architekt původně počítal.

Architekt Jindřich Freiwald, popravený za aktivní účast v Pražském povstání ráno 8. května 1945, většinu svých staveb, které najdeme skoro v každém větším českém nebo moravském městě, realizoval se stavitelem Jaroslavem Böhmem, se kterým založil v roce 1921 v Praze-Karlíně úspěšnou projekční kancelář Freiwald & Böhm.