Do hlubin (motýlího) ejakulátu

Samčí ejakulát je nepochybně jednou z nejzajímavějších substancí v přírodě. Leeuwenhoek jej zkoumal pod čočkami svého mikroskopu, preformisté, respektive animalkulisté, v lidských spermiích zase spatřovali malinkaté, nicméně plně zformované človíčky. Dnes už jsou naše znalosti samozřejmě mnohem dál, přesto v mnoha ohledech vůbec ne tak daleko, jak bychom si přáli. Uvádí se například, že ejakulát u mnoha živočichů neslouží jen jako médium pro přenos a ochranu spermatu, ale může samici dodávat i některé důležité látky. Mimo jiné se v tomto ohledu v minulosti mluvilo například o motýlech, kteří si ejakulát navíc jako leckteří jiní členovci (nebo třeba mloci) běžně předávají v podobě tzv. spermatoforu. Ejakulát u motýlů představuje důležitou investici samce do budoucího potomstva, neboť je pro samici podstatným zdrojem živin a jeho objem ovlivňuje mimo jiné počet či velikost potomků. Může však sloužit také k manipulaci samičího pohlavního chování, jelikož špatně stravitelné části zapříčiní oddálení doby, kdy se bude schopná opět pářit.

Předchozí studie ovšem do značné míry opomíjely otázku strukturální komplexnosti spermatoforu či jeho biochemické složení. Nyní se na tyto i další problémy s využitím běláska řepového (Pieris rapae) jako modelového druhu zaměřil francouzsko-americký tým vědců, který své výsledky nedávno zveřejnil v prestižním časopisu PNAS. Badatelé například zjistili, že různé části spermatoforu vznikají v odlišných oddílech samčího reprodukčního ústrojí, a dokonce se zdá, že tyto části se během páření nepředávají naráz, nýbrž postupně. Odhalili rovněž složení obalu spermatoforu, který je víceméně nestravitelný, a rozložit jej lze pouze např. silnými kyselinami (podle počtu zbytků obalů zachycených v reprodukčním ústrojí samice lze spočítat, kolikrát se samice během života pářila). Dříve se soudilo, že jeho podstatnou součástí je chitin či jiné podobně odolné látky. Nyní se však ukázalo, že se skládá zejména z bílkovin, konkrétně proteinů bohatých na prolin. Ty samici brání v rychlém rozložení obalu, čímž oddalují její přístup k výživnému obsahu spermaroforu a ovlivňují dobu, kdy bude opět připravená k páření.

Jedním z nejpozoruhodnějších výsledků ovšem bylo, že spermatofor vyjmutý ze samice dvě hodiny po páření byl z nezanedbatelné části (v případě obalu až 25 %) tvořen bílkovinami samičího původu. Jednalo se zejména o proteázy, tedy enzymy, které slouží k rozkladu bílkovin. Tyto proteázy mají pravděpodobně za úkol urychlit rozklad spermatoforu a umožnit samici, aby se mohla co nejdříve znovu pářit. Patrně tak zde dochází k silnému mezipohlavnímu konfliktu (samec se snaží dodat maximálně odolný produkt, samice zase hledá nejúčinnější enzymy), čemuž koneckonců nasvědčuje i zvýšená evoluční rychlost v případě zainteresovaných proteinů (zkrátka Červená královna v praxi). Každopádně je třeba připustit, že spermatofor není čistě pánskou záležitostí a výpočet samčí investice pouze na základě zvážení spermatoforu u recenzentů příště už nejspíš neprojde.

Meslin C. et al. PNAS, DOI: 10.1073/pnas.1707680114