Stejně, stejně, a přece jinak

Bádáme-li experimentálně, předpokládáme, že se tím dozvídáme něco o reálném světě – a ne pouze o tom, jakou metodu jsme použili. A pokud nás nějaký výzkumný obor trvale zásobuje protichůdnými závěry, je na čase se zeptat, zda za touto výsledkovou schizofrenií stojí nějaký přirozený faktor, nebo proměnlivá metodika.

I k tomu nám můžou sloužit tzv. metaanalýzy, tedy shrnující studie, do nichž vstoupí specifické dílčí publikované práce a vydají nám hodnověrný obecný závěr. Ten bývá často v rozporu s našimi subjektivními dojmy založenými na čtení prací, jejichž autoři jsou nám sympatičtí či nikoli, jejichž závěry podporují či rozporují naše předsudky apod. Nemluvě o zcela klíčovém aspektu: nedržíme v paměti velikosti vzorků. Přitom je jasné, že např. žádná studie jednoho druhu na jedné lokalitě se sebevětším vzorkem nemůže vést k obecnému závěru. Což samozřejmě vědcům nebrání takto rutinně mlžit (viz Ptačí svět 23, 16, 2016/3). Třeba v současné době v exponenciálně rostoucím oboru ptačí urbanizace, kdy každý recentní rok vychází více prací než za celé minulé století dohromady.

Zvlášť matoucí je v tomto oboru názor na význam predace hnízd, která s urbanizací jednou roste, jindy zas klesá (viz také tzv. „predátorský paradox“: Vesmír 95, 452, 2016/7–8). Zbrusu nová a vůbec první metaanalýza predace ptačích hnízd ve městech naznačuje příčinu: přežívání umělých hnízd s umělou násadou dodanou vědci s rostoucí urbanizací klesá, zatímco těch přirozených roste. Zkuste ve vědě něco zobecňovat bez toho, že vezmete v úvahu, jak se na to přišlo…

Vincze E. et al., Front. Ecol. Evol., DOI: 10.3389/fevo.2017.00029

Lidské výtvory často vedou ptáky k zásadní změně jejich životního stylu. Hnízdo kosa černého je typická otevřená miska posazená na větvi keře či stromu. V přirozených podmínkách jsou hnízda v dutinách raritou. Ve městech však kos zahnízdí dokonce i uvnitř budov. Velmi kreativní byl kos z finského Turku: postavil si hnízdo v hlavě člověka, ač pouze umělecky stylizovaného.Snímky Tomáš Grim