Nejslavnější z vědkyň

Dvě zdárně vychované děti, dvě Nobelovy ceny a především – vzestup outsidera vlastním přičiněním a bez deformace charakteru. Příběh talentu, vytrvalosti a skromnosti.

Když na jaře 1896 Henri Becquerel objevil radioaktivitu, trvalo několik měsíců, než se jí vědecký svět, zaujatý rentgenovým zářením, začal soustavně zabývat. Mezi prvními Marie Curie-Skłodowská (narozená 7. listopadu 1867 ve Varšavě), čerstvá absolventka fyziky a chemie na univerzitě v Paříži.

Její manžel Pierre už má vědecké zkušenosti, Marie „pouze“ překypuje talentem, elánem i – jak se zanedlouho ukáže – vytrvalostí. K doktorské práci měla na vybranou dvě témata – rentgenové záření a radioaktivitu. Zvolila druhé, hlavně proto, že Pierre, čerstvý profesor na škole průmyslové fyziky a chemie, disponoval vhodnými přístroji – váhami pro malá množství a měřičem malých elektrických nábojů („síla“ radioaktivity se tehdy zjišťovala hlavně tak, že se měřila doba, za jakou určité množství uranu, přesněji jím emitované ionizující záření, vybije nabitý elektroskop). Marie se rychle zapracovala a potom, nejprve v jiném stavu a poté jako kojící matka,¹⁾ v Pierrově školní laboratoři prozkoumala „zářivost“ několika desítek chemických prvků a posléze dvou uranových rud, chalkolitu (torbernitu) a uraninitu (smolince), které se používaly k výrobě barev.

Marie Curie-Skłodowská v laboratoři kolem roku 1900. V té době vyžadovalo měření radioaktivity velkou obratnost a vynalézavého ducha. Významný pokrok umožnila experimentální metoda koncipovaná Pierrem Curie.Snímek neznámý autor, volné dílo, CC0 1.0