Argument pro homeopatii?

Ad Vesmír 96, 552, 2017/10

Autor uvádí, že „je zřejmé, že podobné mechanismy se uplatňují i při některých klinických imunoterapeutických postupech (zcela dominantně u těch nevědeckých, jako je homeopatie).“

Za „podobné mechanismy“ zřejmě považuje podmíněný reflex, jak vyplývá z předchozího odkazu na Aderovu a Cohenovu studii,¹⁾ kterou však konkrétně necituje.

Obávám se, že tento závěr je nesprávný; podmíněný reflex spočívá v tom, že se nějakou dobu páruje podnět nepodmíněný s podmíněným, aby ten druhý posléze působil sám (zvonek – slinění u Pavlovových psů, sacharin – imunitní odpověď v Aderově a Cohenově studii u myší s lupus erythematodes), což se při homeopatické léčbě skutečně neděje a žádná terapie ve smyslu cílené alopatické léčby nepředchází léčbu homeopatickou. Považuji proto otištěné tvrzení za zavádějící a vzhledem k tomu, že v diskusi, která je o homeopatii vedena, by tento argument mohl být použit, žádám o jeho uvedení na pravou míru.

Radkin Honzák, Ústav všeobecného lékařství 1. LF UK v Praze

odpověď autora: Citovaná pasáž se samozřejmě vztahuje obecně k placebovým efektům, zmíněným na samém začátku příslušného odstavce, nikoli ke specifické- mu experimentálnímu případu uvedenému osléze. Nemyslím, že o homeopatii je vedena jakákoli seriózní diskuse, a – jak dr. Honzák jistě dobře ví – veškeré solidní studie definitivně prokázaly, že tato metoda funguje výhradně na základě placebového efektu.

Václav Hořejší, Ústav molekulární genetiky AV ČR