Klimatická změna a civilizace

Nová publikace Miroslava Bárty se zaměřuje především na popis historického vývoje staroegyptské civilizace v jedné z jejích stěžejních fází, a věnuje se období, pro které se v egyptologii vžilo označení doba stavitelů pyramid. Především se jedná o dobu Staré říše (cca 2592–2118 př. Kr.) s přesahem do období po jejím pádu (zhruba do poloviny 2. tisíciletí př. Kr.). Na první pohled se může zdát, že se jedná o klasickou historiografickou publikaci, jež čtenáři dovolí poznat dějinný vývoj egyptského státu 3. tisíciletí př. Kr. na pozadí dosud známých archeologických a textových pramenů. Takové zdání se však brzy ukáže jako klamné, neboť autor přistupoval ke svému dílu poněkud odlišně a kladl si v zásadě dvojí cíl.

Za prvé se snaží analyzovat, popsat a zhodnotit vzestup i pád staroegyptské civilizace doby stavitelů pyramid, a to včetně jejích dávných kořenů doložených na skalních malbách hluboko v Západní poušti i s následky společenské krize a státního kolapsu, které se projevily po konci Staré říše během tzv. První přechodné doby. Druhým zjevným cílem této knihy je snaha využít analýzu staroegyptské civilizace a z ní vyplývající závěry jako případovou studii pro výzkum a zhodnocení vývoje a vývojových zvratů také u jiných starověkých, ale i zcela moderních civilizací, kultur a dalších „komplexních společností“. Autor má jistě pravdu, že vzhledem k dlouhému historickému vývoji a poměrně dobře zachovaným komplexním materiálním i textovým dokladům lze starý Egypt využít jako výborný komparační materiál pro studium dalších kultur a společností. To se potvrdilo např. v pracích Jana Assmanna, Johna Bainese a dalších multidisciplinárních egyptologů, kteří využívali dílčích aspektů egyptské kultury (písma, jazyka, náboženství, mudrosloví, vzdělanosti, politiky či státní správy) jako srovnávacích modelů při studiu jiných kultur nebo vývoje lidských společností obecně.