Zlatá střední cesta platí i pro management

O alpínských trávnících, rostlinných společenstvech alpínského a subalpínského stupně, se tvrdí, že mají velmi vysokou druhovou diverzitu. V Evropě dokonce jednu z největších. Právě proto se tradičně obhospodařované alpínské trávníky s nízkou produktivitou dostávají do popředí ochranářského zájmu. Určitě je to potřeba, protože během posledních dekád se mění klima, atmosférické depozice dusíku i socioekonomika. Dříve měl na biodiverzitu rozhodující vliv způsob hospodaření, poslední dobou hrají stále významnější úlohu globální změny a systém zemědělských pobídek (subvencí).

Na většině území Evropy jsou nyní důsledkem dva diametrálně odlišné přístupy k využívání (nejen) alpínských luk – buď upuštění od managementu, nebo intenzifikace využívání. Obojí se významným způsobem odráží na druhové diverzitě. Jednotlivé druhy rostlin i celá společenstva dokážou již během 5 let indikovat změny ve způsobu (ne)hospodaření. Změny lze zaznamenat v odolnosti rostlin vůči sečení či pastvě, v nutričních vlastnostech nebo v požadavcích na intenzitu světla. Nejvýznamnější negativní vliv na biodiverzitu mají právě oba extrémy, úplné upuštění od jakéhokoliv managementu i vysoce intenzivní způsob využívání. Přestaneme-li síct či pást, druhová bohatost obvykle krátkodobě vzrůstá. Dlouhodobě však vede k průkazným ztrátám řady zajímavých a ochranářsky významných druhů. Pokud se v Evropě, tedy i u nás, chceme těšit z druhově bohatých alpínských trávníků, je nejvyšší čas začít se zabývat jejich přiměřeným managementem. V nížinách jsme tuto šanci již téměř promarnili.

Alp. Botany, DOI: 10.1007/s00035-015-0145-3