Pasteur zpochybněn

1886:

Proti Pasteurově léčbě vztekliny ozvaly se v novější době dva vážné hlasy. Prvním je dr. Frisch, jenž na bakteriologickém ústavu v Paříži konal pokusy, jichž výsledek odporuje nálezům Pasteurovým. Dr. Frisch očkoval po způsobu Pasteurově jen taková zvířata (psy a králíky), o nichž nabyl jistoty, že vzteklině propadla. Přes to podlehla tato zvířata vzteklině, tak že by dle toho nebylo lze Pasteurovým očkováním zameziti výbuch vztekliny, jestliže látka jedovatá v skutku do těla vnikla. Příznivé případy léčby Pasteurovy vysvětlovaly by se tím, že v těch případech by vzteklina vůbec nebyla vypukla.

Druhým odpůrcem je polský lékař kníže dr. J. Jagell, jenž nepokládá jedovou látku z králíka za totožnou se vzteklinovým jedem psa, poněvadž přirozeně králík sám vzteklině nepropadá, a proto prý jed z něho nemůže býti ochranou proti vzteklině. Je-li náhled tento oprávněn, zbývá mu ovšem dokázati. Dr. Jagell sám léčí vzteklinu jakousi infusí, připravenou z tužebníku (Spiraea filipendula). Léčil tím způsobem dosud 88 případů, z nichž při 26 jevily se první známky vztekliny a to s úplným úspěchem. Patrno, že methoda Pasteurova vstupuje do znamení vědeckého sporu, jenž, bude-li veden na základě skutečných pokusů, slibuje výsledky zajímavé.

Kf. (Vesmír 15, 262, 1886/22)

2016:

Významné objevy se ze zpětného pohledu často jeví jako přímočará cesta k úspěchu. Z historické paměti postupně vymizí jak slepé uličky a nejistoty, jimiž procházeli sami objevitelé, tak hlasy, které se proti novince zpočátku ozývaly.

Z kritiků zmíněných Vesmírem byl bezesporu významnější vídeňský urolog Anton von Frisch. Jako jeden z mála vědců mimo okruh Pasteurových blízkých spolupracovníků v jeho laboratoři několik týdnů pobýval. Pasteur mu dokonce věnoval několik králíků nakažených vzteklinou, aby s nimi po návratu do Vídně mohl experimentovat. Frischovi se však nepodařilo pařížské výsledky zopakovat. Napsal několik článků, v nichž kritizoval Pasteurovu metodiku a statistické zpracování výsledků, v roce 1887 na toto téma vydal i knihu.

Pasteur se Frischově obvinění bránil jak věcnými argumenty, tak osobními útoky, v nichž Frische označoval za nekompetentního amatéra. Nakonec konstatoval: „Kdo měl pravdu, ukáže až čas – neomylný nejvyšší soudce, který nefandí žádné ze stran.“ Čas skutečně ukázal, že vakcína proti vzteklině funguje, souboj s Frischem o důvěru odborné i laické veřejnosti však Pasteur vyhrál ještě předtím. Jak píše historik medicíny Gerald L. Geison v knize The Private Science of Louis Pasteur (Princeton University Press, 1995), sepsané s využitím Pasteurových laboratorních deníků, Pasteur byl zdatný řečník s obrovskou odbornou reputací získanou díky předchozím úspěchům, což mu vítězství usnadnilo, ale je pravda, že jeho laboratoř byla až příliš uzavřená a pochybnosti o hodnověrnosti jeho výsledků měly ve své době oprávnění.

-ov-