Je Alzheimerova choroba infekční?
Mezi deseti hlavními příčinami úmrtí je Alzheimerova choroba jediným onemocněním, kterému dosud nelze předcházet, nelze ho vyléčit a ani významně zpomalit.
Alzheimerova choroba je podle celosvětových statistik nejčastějším neurodegenerativním onemocněním, jehož prevalence se obzvláště ve vyspělých zemích vzhledem ke stárnutí populace neustále zvyšuje. V USA je touto chorobou postižen každý devátý člověk nad 65 let (ženy 2krát častěji než muži), nad 85 let je to již plná třetina populace a je celkově 6. nejčastější příčinou úmrtí. V ČR je prevalence této choroby sice nižší než v rozvinutých západních zemích (onemocní každý třináctý nad 65 let a každý pátý nad 80 let), nicméně tato čísla se rychle přibližují hodnotám západních zemí. Jde tedy o jeden z nejvýznamnějších zdravotních, sociálních a ekonomických problémů rozvinutých zemí.
Základními histopatologickými znaky Alzheimerovy choroby jsou přítomnost extracelulárních amyloidových (senilních) plaků a intracelulárních neurofibrilárních klubek v mozcích pacientů. Jejich detekce se dodnes používá k post mortem diagnóze Alzheimerovy choroby. Amyloidové plaky jsou tvořeny agregáty amyloidového β peptidu (Aβ) a neurofibrilární klubka obsahují z největší části hyperfosforylovaný protein tau. I přes intenzivní studium amyloidových plaků a neurofibrilárních klubek v posledních desetiletích však jejich role v Alzheimerově chorobě není stále zcela jasná. Zároveň se množí data, která poukazují na to, že peptid Aβ i protein tau mají vlastnosti prionů.