223
| 8. 9. 2016Parazitismus se může na první pohled jevit jako poměrně extrémní životní strategie, ale co je extrémního na způsobu života, který si zvolilo asi 40 procent známých živočišných druhů? Sara Weinsteinová a Armand Kuris z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře spočítali, kolikrát se mezi živočichy parazitismus nezávisle na sobě vyvinul, a došli k číslu 223. Skutečný počet bude ještě vyšší, protože některé parazitické skupiny stále neznáme. Pro účely výzkumu si parazita definovali jako živočicha, který se alespoň v jedné fázi svého vývojového cyklu živí tkáněmi jediného živého jedince patřícího k jinému živočišnému druhu. Nezapočítali tedy mikropredátory (např. komáry), hnízdní parazity (kukačky) ani kleptoparazity (kradoucí potravu jiným druhům).
Parazity známe u patnácti z pětatřiceti živočišných kmenů. Většina jejich nezávislých vývojových větví (143) patří mezi členovce, následují hlístice, ploštěnci, kroužkovci, měkkýši, vířníci a žahavci.
Weinstein S. B., Kuris A. M., Biology Letters, DOI: 10.1098/rsbl.2016.0324
Ke stažení
článek ve formátu pdf [408,09 kB]
O autorovi
Ondřej Vrtiška
Původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracoval jako vědecký novinář (ABC, Český rozhlas, TÝDEN, iHNed.cz), na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Věnuje se popularizaci vědy, spolupracuje s Učenou společností České republiky. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
