Škrtání Pluta

Zvláštní potyčka se strhla v Praze před deseti lety v srpnu. Astronomové z celého světa se na Valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie hádali o Pluto a o definici planety. Čeho se od té doby dobrali?

Planeta je planemo obíhající fúzor. I tak mohla znít definice planety. Navrhoval ji Gibor Basri, profesor Kalifornské univerzity (UCLA) a podporoval Michael Brown, objevitel řady velkých těles za Neptunem. Když v roce 2005 začali astronomové přemýšlet o tom, čemu vlastně máme říkat planeta, patřila tato verze mezi ty nejdiskutovanější. V srpnu uplyne deset let od chvíle, kdy se na valném shromáždění IAU v Praze astronomové o definici planety slavně pohádali.

Ještě na konci minulého století „vládla“ v oblasti za Neptunem planeta Pluto objevená v roce 1930. Zpočátku se předpokládalo, že je několikanásobně hmotnější a větší než Země, ale marná snaha rozlišit skutečné rozměry vedla k postupnému snižování odhadů jejích parametrů. Když byl v roce 1978 odhalen satelit Charon, bylo možné pozorováním vzájemného obíhání obou těles určit jejich hmotnost. Ukázalo se, že dohromady mají jen nepatrný zlomek hmotnosti Země a pouhou pětinu hmotnosti našeho Měsíce. A díky pozorování zákrytu vzdálené hvězdy Plutem se o deset let později podařilo zhruba změřit i jeho průměr (necelých 2500 km) a objevit jeho atmosféru. Začaly se vynořovat hlasy, že zařazení Pluta mezi planety byl omyl. Vzhledem k plynnému obalu, neobvykle skloněné a velmi výstřední dráze, která jej v přísluní přivádí do menší vzdálenosti od Slunce než Neptun, se hovořilo dokonce o „přerostlé“ kometě.